Inge Kosková patří mezi autorky starší generace. Je umělkyní, kterou prověřily roky soustavné práce a vnitřní potřeby vyjádření. Již v mládí našla médium, které jí přineslo největší svobodu i dostupnou možnost realizace vlastní umělecké potřeby. Celým životem ji provází kresba, o níž by se dalo říci, že je s umělkyní bytostně spjata a je bezprostředním vizuálním přenosem jejího bytostného stavu, myšlení a vnitřního nastavení.

Bez nadsázky lze konstatovat, že u Inge Koskové je pero a tuš prodlouženou rukou, která zachytává hloubky vědomí i nevědomí, zároveň se stává nástrojem, skrze který se propisuje aktuální stav nálad a pohledu na svět. Přestože vyjádření je na výsost subjektivní, téma je věčné, stálé a společné každému lidskému vnímání. Obraz krajiny, rytmus v hudbě i v přírodě je hluboce propsaný do každého z nás a provází lidskou existenci od nejútlejšího dětství, kdy i to nejmenší dítě v kočárku může vnímat rytmus stromů procházené aleje. Ráz krajiny, která nás obklopuje, se tedy hluboce otiskuje do každého z nás.