V galerii Nisa Factory je představena výjimečná tvorba výtvarnice Ivany Šrámkové, jejíž život i umělecká cesta jsou hluboce propojeny s Libereckým krajem a krajinou Železnobrodska a Maloskalska. Výstava nabízí průřez její mnohovrstevnatou tvorbou – od monumentálních skleněných plastik přes poetické objekty inspirované ptačí říší až po expresivní a meditativní malby. 

Dominantní část expozice tvoří monumentální figurální plastiky z taveného skla, charakteristické geometrickou jednoduchostí, výraznou modelací a citlivou prací se světlem i povrchem materiálu. Autorka ve svých dílech nevyužívá efektní optické vlastnosti skla, ale soustředí se na jeho výtvarnou a sochařskou podstatu. Druhou polohu výstavy představují komornější objekty inspirované světem ptáků, které kombinují foukané a tavené sklo s bronzem a přírodními nalezenými materiály. Tyto poetické práce odrážejí autorčinu fantazii, hravost a radost z tvorby, díky nimž oslovují dospělé i dětské návštěvníky. Součástí výstavy jsou také originální objekty s barevnými korálky a autorské kaleidoskopy, které podtrhují její experimentální a hravý přístup ke sklu. 

Ivana Šrámková (*1960) je autorka hluboce spjatá s naším regionem. Narodila se v Liberci, vyrůstala v Turnově, na soukromé hodiny malování jezdila v dětství na Malou Skálu, středoškolské studium absolvovala na sklářské škole v Železném Brodě (1976–1980), prázdninové měsíce trávila na chalupě ve Frýdštejně. Za ta léta našla upřímný vztah k zdejší krajině, k jejím přírodním krásám, k rázovitým půvabům roubené architektury a k zapomenutému umění lidových tesařů, kameníků a sochařů. Zde také nalezla – a stále nachází – silné inspirační zdroje pro svou uměleckou tvorbu.

Pro formování tohoto záměru mělo zásadní význam studium v ateliéru skla profesora Stanislava Libenského na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1981–1987). Tento legendární pedagog zastával názor, že i pro sklářské umění je základem všestranné a důkladné výtvarné vzdělání. A také vštěpoval svým studentům zásadu, že umělec musí být v jakémkoliv tvůrčím projevu své výtvarné činnosti poctivý. Tato devíza provází veškerou pozdější tvorbu Ivany Šrámkové, ať již v oblasti sklářského umění nebo malířství. Obojí je jí totiž stejně blízké a v obou oborech jde ve své tvorbě dlouhá léta osamoceně po vlastních cestách.

Zpočátku dávala přednost malování, ale série plastik v podobě automobilů z hutně tvarovaného a malovaného skla, kterou vytvořila v posledním roce vysokoškolského studia, se stala šťastným impulsem pro její další sklářskou tvorbu. Ta má dvě zásadní polohy. Na jedné straně jsou to figurální plastiky, které potvrzují, že autorka dobře rozumí nejen smyslu, skladbě a výstavbě velkého sochařského tvaru, ale také možnostem originálního využití taveného skleněného materiálu. Sklo nevyužívá pro jeho snadno zneužitelné efektní optické vlastnosti, ale naopak výtvarně zhodnocuje jeho specifické kvality vyvolané prostupností světla různobarevným a rozmanitě silným sklem s matným a hrubým povrchem. Její monumentální figurální plastiky, typově tak trochu blízké sochám z období archaického řeckého sochařství či z dávných dob jihoamerického umění, se vyznačují geometrickou jednoduchostí, jasnými konturami, citlivou hrou objemů i linií a při lapidárním projevu též poněkud znepokojujícím tajemstvím.

Podstatně komornější jsou plastiky s vlídnou poetickou stylizací ze světa ptačí říše. Jsou vytvořené z foukaného, hutně tvarovaného a taveného skla v kombinaci s bronzem a jinými materiály, často pocházejícími z náhodných nálezů v krajině. Svědčí o autorčině nevyčerpatelné fantazii stejně jako o její upřímné radosti z tvůrčí činnosti; obojí je ve skvělých výsledcích natolik nepřehlédnutelné a účinné, že spontánně vyvolává pozitivní reakce i u nejmladších dětských diváků. Hravému naturelu autorky odpovídají také její plastiky kombinující hutně tvarované a tavené sklo s pestrými barevnými korálky nebo zcela originální kaleidoskopy.