Komu je určen pokoj pro jednoho? Kdo obývá tento intimní prostor? Torzo ženy, úzkost, židle, stín nepřítomnosti. Pokoj pro jednoho je přehledný a poloprázdný. Jeho dočasní hosté jsou sevřeni neúprosnou vratkostí osudu i okamžiku. Atmosféra nekompletnosti těl a fluidní rovnováha objektů vychází z motivů a z jejich umístění na ploše plátna. Nic nevidíme v úplnosti: tváře jsou zakryté nebo jsou mimo záběr. Vše je pečlivě konstruované, o to víc vyvstává znepokojení nad tím, co není odhalené. V pokoji pro jednoho bydlí lidé bez tváře a ruce se vzpínají k neznámému. Trojúhelníková kompozice hovoří o klidu a harmonii, strohost motivů by mohla směřovat k jednoznačnosti. Ale klid a idylu zde nečekejte.