Výstavní projekt Madonna mia představuje tvorbu Jindry Vikové v širším kulturním a historickém kontextu a zdůrazňuje její dlouhodobý zájem o témata ženské identity, mateřství a emocionální zkušenosti. Název výstavy pracuje s víceznačností, která je pro autorčinu tvorbu charakteristická: italský výraz je možné chápat jako intimní přivlastnění i jako citově zabarvené zvolání, zároveň tak odkazuje k autorčině tendenci otevírat prostor pro různé interpretační roviny. Tato významová vrstevnatost se přirozeně propojuje s prostředím Domu U Černé Matky Boží, jehož barokní symbolika a kubistická architektura vytvářejí napětí mezi tradicí a modernitou, což je mentální teritorium, v němž se Viková pohybuje s mimořádnou samozřejmostí.

Výstava se zaměřuje na proměnlivé podoby madony, nikoli však ve smyslu striktně náboženského symbolu, ale jako obecného obrazu ženy v různých životních etapách a situacích. Viková pracuje s archetypem, který narušuje, reinterpretuje a aktualizuje, aby jej přiblížila současné zkušenosti. Madona se v jejím pojetí může stát dívkou, matkou, stárnoucí ženou, bytostí silnou i zranitelnou, nesoucí zkušenost péče, lásky, pochybností či vzdoru. Tradiční ikonografie je pro ni výchozím bodem, který rozpracovává směrem k univerzálnímu tématu lidského života a vztahů.

koncepce výstavy: Jindra Viková, Radek Wohlmuth
kurátor výstavy a texty: Radek Wohlmuth
odborná spolupráce: Radim Vondráček
architektonické řešení: Dušan Seidl
grafický design: Studio Bušek+Dienstbier