Jiří Valenta byl jedním z hlavních představitelů radikálního proudu české strukturální abstrakce šedesátých let (spolu např. s Janem Koblasou, Alešem Veselým či Zbyškem Sionem). Vycházel z polarizace roviny existenciální (manifestované přímými zásahy do reliéfu amorfní hmoty) a transcendentální (zpřítomňované organizací základních geometrických obrazců a vnitřním prosvětlováním). Po emigraci v roce 1968 se jeho dílo ještě více projasňuje a zduchovňuje volně navazujíce na české středověké mistry - Mistra Theodorika a Mistra třeboňského oltáře.