Monografická výstava v Galerii CoCo v Dobrši využívá unikátních prostor, které dovolují rozlet a velkorysost instalací. Expresivní malbě odpovídají velké formáty, pro které jsou zdejší výstavní prostory jako stvořeny. Co místnost, to site specific instalace, co místnost, to nový svět. Vzpomínky, sny, paměť. Vztahy, sítě, mycelium jako metafora. Princip jin a jang: ve dni je ten zárodek tmy, a stejně tak v noci světélko dne. Noc a den, světlo a tma, neoddělitelné principy, kdy jeden se znovu a znovu rodí z druhého. Možnost sebe ve tmě i ve světle hledat a nacházet, neztrácet naději ve smysl. Tak jako se to děje v přírodě, v kosmu, smysl je v samotném bytí. 

Kamila Ženatá vystudovala v letech 1973–1979 Akademii výtvarných umění v Praze v grafickém ateliéru Ladislava Čepeláka. V devadesátých letech se její svět rozšiřuje o rozměr analytické psychologie. Je hostující členkou České společnosti pro psychoanalytickou psychoterapii (ČSPAP) a paralelně s vlastní tvorbou se věnuje analytické arteterapii.

Do devadesátých let se věnovala především hlubotisku, pracovala v cyklech a již od počátku se svojí tvorbou vztahovala k subtilním a zároveň hlubokým tématům. A již tehdy byla její grafická práce vzhledem k technice nekonvenční, neobvykle živelná a expresivní, stejně jako její život, kromě výtvarného prostředí zakotvený také ve světě hudebním. Bylo jen otázkou času, kdy její expresivní duši začne být grafika těsná. Koncem milénia uzavřela etapu u rydla a lisu a v její tvorbě začala převládat kresba a malba, přicházela barva. Nakonec ani tato média nestačí a postupně rozšiřuje svůj výrazový repertoár o instalaci a videoart. Překračuje hranice výtvarného světa do světa literatury, kde se profiluje jako autorka básní, beletristických a psychoterapeutických knih. Je u zrodu řady mezioborových projektů převážně s psychosociálními, filosofickými či ekologickými tématy a dlouhodobě spolupracuje s Kampusem Hybernská v Praze, pro který připravuje přednáškové cykly, týkající se aktuálně palčivých psychosociálních témat. Její dílo i život jsou v rozšířeném smyslu slova překvapivě hluboce angažované a nemají nic příbuzného s pouhou formalistní agitkou.

Umělecká tvorba je jí cestou k poznání smyslu existence. Zkoumá tajemství psýché jak jedince, tak lidstva, otázky našeho místa tady, smyslu veškerenstva a své poznatky o tom všem slovy nevyjádřitelném, vyskytujícím se v dalších souřadnicích mimo čas a prostor, formuluje dnes prostřednictvím malby. Je poučená vlastní psychoanalýzou, pomocníky na cestě jsou jí citlivost, otevřenost, schopnost imaginace a odvaha. Vychází především z analytické psychologie a jakkoli je její spiritualitě nejbližší taoismus, jako člověk, jenž vážně počítá s kolektivním vědomím i nevědomím lidstva, je otevřená i dalším duchovním i myšlenkovým systémům. Upozorňuje na lidskou potřebu rituálů, jejichž prostřednictvím překračujeme běžně zažívanou realitu, skrze které se vyrovnáváme s jinak těžko vypořadatelnými skutečnostmi a v neposlední řadě s osobními i společenskými traumaty. Díky vlastním psychedelickým zkušenostem se jí daří propojovat a rozšiřovat vědomé poznání z různých oborů a vnímat svět jako neustále se proměňující výslednici kosmické hry. Před časem na základě tohoto široce spirituálního fundusu i vlastních transpersonálních zkušeností otevřela na umělecké scéně téma mycelia jako sítě vztahů a energií. Příroda je mystériem, ve hmotě projeveným alchymickým obrazem jinak těžko uchopitelné skutečnosti existence všeho. A tohoto věčného koloběhu, zahrnujícího zrození i smrt, jsme účastníky.

Kurátorka: Lucie B. Šiklová

Výstava je součástí doprovodného programu Mezinárodního hudebního festivalu Dobršská brána 2026.

Galerie se v roce 2026 těší podpoře v rámci dotačních programů Minosterstva kultury ČR, Státního fondu kultury ČR a Jihočeského kraje.