Pro kreslířku a malířku Kateřinu Dobroslavu Drahošovou je důležité, aby se ve své tvorbě dostala co nejblíž k předivu vztahů mezi lidmi a k přírodě. Pohledy do krajiny a na detaily přírodnin ji jako rodačku se šumavského venkova navracejí do stavu vnitřní rovnováhy a důvěrné blízkosti. Podobně to má, když se zaměří na lidi. Také u nich hledá vzájemnou blízkost a pra-základní porozumění, na kterém se dá stavět vztah.

Když maluje obraz na plátno, barvy jako spíš vtírala do textilie. Žádné vrstvy past a divoké tance gest. V kresbách je naopak dynamičtější. Podezření, že vlastně nahlížíme do listů vytržených z deníku, je tím naléhavější, čím více na sebe necháme působit rychlost provedených zákresů. Jako by měly zachytit nestálou „situaci okamžiku“, která zanedlouho zákonitě přejde v jiný. Kreslení i malování Kateřiny Drahošové každopádně není zběžné. To jen jako autorka nechce „říct“ víc, než je potřeba – k vystižení atmosféry a prožitku „blízkých setkání“ se zdánlivě dobře známým.

Výchozím bodem pro výstavu v galerii Okraje je běžné „zaplétání copu“, které patří k jejímu každodennímu soužití s dcerou. V tomto obyčejnému aktu nachází rozměr ženského tělesného rituálu, který je naplněn dotyky, péčí, důvěrností a sdílením. Je to společná chvíle – moment soustředění, pozastaveného pohybu a zpomaleného času. Ve výstavě k němu ovšem Drahošová pochopitelně nachází paralely ve svém kontaktu s tělem přírody. Splétání copů tak mění v obecnější obrazovou metaforu sepětí, vzájemného proplétání se a blízkosti, mnohdy ještě fyzicky umocňovanou užitím výtvarných prostředků čistě přírodního původu. 

Kateřina Dobroslava Drahošová (*1988) vystudovala v ateliéru Malba I. na Fakultě umění Ostravské univerzity. V současné době žije v Českých Budějovicích, odkud pravidelně zajíždí domů na Šumavu. Poslední výstavu KŮÚRA měla minulý rok v Městské galerii v Týně nad Vltavou. V minulosti se sólově či kolektivně prezentovala v Česku, Rakousku, Německu nebo Finsku.   

kurátor: Jiří Ptáček