Nohy, které se v pravidelných intervalech dotýkají země, kroky, závan vzduchu kolemjdoucí postavy, letmý dotek, napětí vzniklé těsně před ním, nádech, výdech, uvědomění si své fyzické schránky, zaznamenání tělesné podstaty někoho jiného, spánek a odtržení či naopak vplutí do reality. Zárodek žité přítomnosti. A její proměnlivá podstata. 

Jak nás formuje naše okolí a jak naopak my mimoděk formujeme to, co nás obklopuje? Každým krokem zanecháváme otisk, každým nádechem do sebe absorbujeme část okolní atmosféry a každým výdechem do ní vkládáme kus sebe. S každým setkáním dochází k proměně nás i postavy, která se s námi setká. Míjíme se, setkáváme se, tančíme kolem sebe. Proměňuje nás náš vlastní odraz v druhých stejně tak jako ten objevující se při pohledu na vodní hladinu. 

Kateřina Šťastná svým dílem reaguje na prostor Artia, ve kterém se lidé míjí i setkávají, ve kterém se místo pro přesun stává místem pro zastavení. Její díla kolemjdoucí vybízí k tomu, aby zvedli hlavu a prožili s monumentálními sochami pod pulzujícím světlem moment sblížení se. Moment, kdy ve víru tance těla tanečníků splývají a ztrácí jasné kontury. Mezi zelení pak společně se sklonem vlastního pohledu na vodní hladině návštěvníci objeví ticho spojené se spící postavou. Látka uprostřed srdce Artia zaznamenávající odraz těla ve vodě se pohupuje vlivem okolního prostředí, stejně jako se naše nitro chvěje při každém setkání s podstatou vlastní existence. O kousek dál jednotlivé panely svou velikostí nejen vytváří rozšířený rám drobným výšivkám, ale dostávají zároveň člověka do interakce se svým bezprostředním okolím a jeho vlastní fyzickou přítomností.

A k některým setkáním se musí člověk sklonit. Podřídit své tělo možnosti zachytit na okamžik interakci dvou postav v podobě reliéfů. Přizpůsobit své tělo možnostem setkání v nových a nečekaných souvislostech. Ne jen ve spěchu projít, ale trpělivě se dívat, vnímat a prožívat.  

Výstava Intervaly přítomnosti odhaluje odpovědnost v rovině schopnosti se zastavit, uvědomovat si svět kolem sebe i ostatní žijící postavy v něm, pochopit význam vlastního otisku, odrazu i stopy, kterou za sebou zanecháváme. Jak při náhodném setkání, míjení se, trpělivém poznávání i pochopení. Pochopení sebe sama, vlastního těla, našeho vztahu ke světu, k lidem v něm i k intervalům přítomnosti, které formují náš život. 

kurátorka: Anna Pulkertová