Bezdůvodné ochuzení je pozapomenutý institut švýcarského a německého civilního práva. Chrání člověka před ztrátou, která nemá svého obohaceného, a v krajní podobě také před ochuzením, na něž si sám stačil zvyknout. Českému právu však dominuje koncepce bezdůvodného obohacení a pokroková zahraniční doktrína tak zůstává v tuzemsku bohužel neznámá. Patrně také proto, že neexistuje. Ale mohla by?

Výstava Kryštofa Netolického pracuje s podobným posunem vnímání toho, co nám připadá samozřejmé. Jeho obrazy vyrůstají z pozorování každodenních situací a snadno přehlédnutelných obskurností, které stačí zachytit a nepatrně vychýlit, aby přestaly působit normálně. Netolický maluje akrylem přímo prsty a s ironickou lehkostí zachází i s představou malířské virtuozity.

Bezdůvodné ochuzení tak obrací pozornost k tomu, jak samozřejmost vůbec vzniká. Společenské konvence, pravidla i každodenní rutiny časem zahladí vlastní nahodilost a začnou působit, jako by tu byly nutně a odjakživa. Stačí však jejich hladký chod na okamžik zadrhnout a svět odhalí svou podivnost, absurditu i rozvernost.

kurátor: Dennis Wassouf