Druhá výstava cyklu Zkouška systému, který představuje spoluautorskou tvorbu nejmladší generace jako kritickou sondu do současných společenských struktur, jež v době krizí prověřuje a odhaluje jejich limity.

Neukázněné tělo se proměňuje v pracovní stroj a začíná fungovat jako hodiny, jak se objevuje v úvahách Thomase Hobbese, když v Leviathanu píše „Srdce je konec konců jen vzpruha, nervy jen drátky a klouby jen soukolí, která pohybují celým tělem tak, jak zamýšlel tvůrce.“ Organizace práce, produktivity a každodenního života se strukturovaly podle logiky efektivity, disciplíny a měření. Překračujeme hranice přírody a pracovní den prodlužujeme za meze určené svitem slunce, ročními obdobími a lidským tělem.

Dnes se hranice mezi prací a odpočinkem nevytrácí kvůli továrním směnám, ale kvůli notifikaci, která přijde ve tři ráno. Digitální práce nemá přirozený konec, není tu stroj, který by se zastavil, žádná brána závodu, která by se zavřela. Prekarita moderního pracovního trhu zajišťuje, že dostupnost se stává samozřejmostí a neustálá pohotovost normou. Hobbesův stroj nezmizel, jen změnil podobu. Dokážeme si takový život vůbec představit, nebo nás disciplinace práce prostoupila natolik, že volný čas sám automaticky přeměňujeme v produktivitu?