Výstava Lucie L. Fišerové a Petera Pikulíka je výsledkem dlouhodobého vizuálního a myšlenkového dialogu mezi fotografem a teoretičkou, kteří si plynule vyměňují role. Postupně vytvářené fotografie neměly ambice stát se uměleckým dílem, a přesto nelze říci, že vznikaly zcela náhodně. Jsou produktem zbystřené pozornosti vědomě namířené k životu.