Výstava Domy se staví od základů se točí kolem jádra, kterým je samotná umělecká tvorba a konstrukce nového smyslu na nepřeberných vrstvách významů. Lucie Doležalová a Iveta Schovancová se každá svou cestou vrací k základu jako k místu, které je zatížené, opotřebované, proměněné používáním. Přistupují k němu z různých stran, skrze zbytky, škvíry a odchylky. Obrací představu stavby naruby. Nejde o konstrukci s jasnou funkcí, ale o stavění jako proces vznikající z absence funkce. Jako hra, která svůj smysl čerpá sama ze sebe, z pečlivého skládání, ohýbání, překrývání, vrstvení, překládání a narušování. 

Díla Ivety Schovancové pracují s odloženými předměty, které přestaly sloužit, racionálními schématy, kterým chybí kód, už nezastávají původní funkce. Ve chvíli, kdy tato vazba povolí, vzniká prázdné místo. Otevírá se v nich prostor pro jiný druh smyslu, nejasný, nestabilní, aktuální. V kresbách Lucie Doležalové vzniká forma z tělesných vjemů, pocitů a vzpomínek, které se podobně jako opotřebený materiál oddělily od původního okamžiku. Tělesné zde funguje jako archiv pohybů a pocitů, které se už nevztahují ke konkrétním situacím a podnětům, a tím podobně jako odložené předměty vytváří meziprostory. Místa, kde se rodí jiný význam. 

I stavba bez funkce se může kdykoli zadrhnout. Materiál se zlomí, pohyb se opakuje bez výsledku, gesto selže. To, co mělo nést význam, zůstane jen kusem hmoty, tělem v napětí, předmětem bez účelu. Tento způsob práce riskuje, že absence funkce převáží nově vznikající smysl, že původní materiál zůstane sám sebou. Jde o risk záměrný, jelikož zvolený postup se vědomě odklání od modernistického „nulového bodu“. Význam se neuvolňuje násilím, ale vyvstává z nejednoznačnosti. 

Arché se v této výstavě nejeví jako čistý absolutní počátek, ale jako opotřebovaný základ paradoxní stavby, která stojí na vrstvách paměti. Podobně vnímáme i samotný prostor Studia Prám, situovaný v bývalé prádelně. Nový význam se uchycuje tam, kde původní funkce vyprchala, stejně jako absence fyzické práce, která místo naplňovala, dává prostor novým typům pohybu. 

I ty nejjasnější formy mají svůj původ v zapomenutých komůrkách mysli, ve skladech a zákoutích, v meziprostoru, v chaosu světa. Domy se staví od základů, ale tyto základy nejsou čisté. Jsou opotřebované a otevřené dalším významům.