Výstava zinu a fotografií. Série Učím se jazyk, kterým nikdy nebudu mluvit s podtitulem O performativitě genderu zkoumá identitu jako proces neustálého učení, nácviku a selhávání. Vychází z myšlenek Gender Trouble od Judith Butler, podle nichž gender není stabilní podstata, ale opakovaně utvářený výkon. Série gest, stylizací a očekávání, které nikdy nelze zcela naplnit.

Fotografie pracují s představou jazyka jako systému pravidel, který si osvojujeme, aniž bychom jej kdy skutečně vlastnili. Stejně jako cizí jazyk, i gender zde funguje jako struktura, do níž se subjekt pokouší vstoupit: opakuje, napodobuje, přizpůsobuje se. Pro nebinární identitu se však tento proces štěpí. Žádný z „nabízených jazyků“ není plně obyvatelný. Oba gendery se tak odhalují jako konstrukce, které lze hrát, ale ne definitivně obývat.

Série zachycuje momenty mezi jistotou a rozpadem, mezi naučeným gestem a jeho selháním. Tělo se stává místem překladu, ale i chybného přepisu. Prostorem, kde se normy zviditelňují právě ve chvíli, kdy přestávají fungovat. Obrazy tak nevytvářejí stabilní identitu, ale spíše mapují její neustálé vyjednávání.

Učím se jazyk, kterým nikdy nebudu mluvit není o dosažení plynulosti, ale o vědomí její nemožnosti. V této nemožnosti se však otevírá prostor pro vlastní, neukotvený výraz. Jazyk, který není ani správný, ani chybný, ale neustále vzniká v procesu svého vlastního zkoušení.

Lukáš Procházka (*1986) studoval na brněnském institutu PhotoGenia a následně krátce na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě. Pod vedením předních českých fotografů se věnuje převážně konceptuální fotografii. Vystavuje mimojiné na skupinových výstavách s Ateliérem vizuální komunikace, nebo v poslední době spolupracoval s dalšími fotografy na výstavách v galerii RECesse nebo v Klubu Letka. 

text: Lukáš Procházka

kurátor: Jakub Lang