Během své rezidence zkoumá aktuální rezidentka Magdalena Rybanská, jak se emoce, reakce a pozornost přeměňují na algoritmický kapitál. Zajímá ji i to, jak se subjekt formuje prostřednictvím internalizované logiky neustálé reakce.

Pracuje se symboly digitální komunikace – emotikony, které vnímá jako post-digitální hieroglyfy. Tyto znaky chápe jako kondenzované jednotky emoce, ale také nástroje, které standardizují způsob vyjadřování a prožívání pocitů.

Na první popup výstavě představí work in progress – nová díla vzniklá během rezidence.

Magdaléna Rybanská (*1999) je slovenská umělkyně působící v Praze. Ve svých multimediálních instalacích a sochařské tvorbě zkoumá, jak se rozpínající virtuální prostor zapisuje do lidské fyzické zkušenosti. Pracuje s kovem, digitální koláží a osobními archivy digitálního šumu, jejichž prostřednictvím reflektuje fragmentaci pozornosti, deformaci těla a přeměnu vnímání v digitálním věku. Její poslední díla vznikají jako deformované kovové plochy, do kterých přenáší obrazy sebe samé a hypertextové odkazy a následně je fyzicky narušuje. Pnutí a deformace povrchu fungují jako analogie roztříštěného toku myšlení, ve kterém se scrollování stává způsobem uvažování. Ve své tvorbě spojuje dystopickou estetiku se sarkasmem a spekulativním uvažováním o budoucích podobách lidské identity.