Zvědavost, hledání, objevování, ztotožnění se, uvědomění, vzpomínky, deník… Tohle všechno provází díla Markéty Bábkové na výstavě Mezi námi. Malby a grafiky laděné do pastelových barev mohou navozovat pocit vzpomínek, které zůstávají vryté v naší paměti. Na plátnech ovšem získávají jasnější obrysy. Autorka zde představuje několik myšlenkových rovin. 

Jednou častí jsou vyjmutá zátiší často opomíjené, odložené či ledabyle odhozené předměty, které jsou záměrně zvětšeny pro svoji důležitost. Zastupují danou situaci či pocit, který je tímto zachycen a prostřednictvím obrazu je možné se k němu vrátit. Na první pohled chuchvalec, křehký skelet či skulptura. Ve skutečnosti se jedná o část spodního prádla. Samotný přístup k malbě může navozovat jak myšlenkové rozpoložení, tak intimní rovinu daného momentu.

Další série obrazů nese téma darovaných věcí, které jsou spjaté se zážitky a konkrétními příběhy. Někdy je to okamžik, drobnost nebo detail, jindy velmi niterná zkušenost či rituál. Důležitým motivem je v tomto případě sdílení ať už s přáteli, rodinou, nebo kolegy.

Pro díla Markéty Bábkové je velmi zásadní čas. A to nejen čas, který plyne v obrazech, ale především čas, který u obrazů a grafik strávíme a který jim sami věnujeme. Velmi často je potřeba zpomalit a naučit se lépe pozorovat. Prohlédnout si každý detail plátna, rozklíčovat, co vlastně oko vidí, a vědomě to pojmenovat. Teprve tehdy začneme rozeznávat kus postele s připraveným oblečením na cesty, zmuchlané silonky, věneček z květin, dárkový pytlík, v němž je ukrytý šperk, odřeninu na noze, křečky pobíhající mezi leporely nebo bonbon v rukou kamarádky. Autorka vytváří portrét sama sebe pomocí všeho, co ji obklopuje.

Výrazným prvkem celé instalace jsou dveře. Představují pomyslnou hranici mezi vnějším a vnitřním světem, mezi tím, co je známé, a tím, co teprve čeká na objevení. Každý průchod dveřmi znamená vstup do nového příběhu, do světa vzpomínek, představ a osobních zkušeností. Důležité je také zmínit, že samotný název výstavy umocňuje vztahové roviny, které lze v jednotlivých dílech nejen vycítit, ale i přímo spatřit.

Mezi námi přáteli.
Mezi námi a vnějším světem.
Mezi námi a našimi vzpomínkami.
Mezi tím, co si uchováváme, a tím, co jsme ochotni sdílet.

Právě v tomto prostoru „mezi“ vzniká dialog. Dialog mezi autorkou a divákem, mezi obrazem a vlastní zkušeností každého z nás. 

Kurátorka: Pavlína Vyhnálková