Díla Markéty Bábkové zaujmou svým pastelovým monochromatickým zpracováním i stylem jemné vrstvené malby. Vybrané osobité motivy převádí do současné malby s výraznou privátní stylizací. Nejčastěji zachycuje své nejbližší okolí – zátiší, interiéry či jejich detaily. Toto důvěrně známé a emočně silné prostředí umožňuje zachytit atmosféru, vztahy i jemné detaily. Prostřednictvím blízkých lidí, míst a každodenních situací ztvárňuje vlastní prožitky, hledá svou identitu a snaží se porozumět sobě i světu kolem sebe. Barvou a kompozicí zdůrazňuje přítomnost člověka skrze zabydlenost prostorů a mnohovrstevnatými významy odložených předmětů.

Vznik díla pro ni není jen zachycením skutečnosti, ale otevřenou kreativní činností objevování významů, emocí a vztahů mezi formou a prostorem. Typická je také jemná práce s vrstvením malby a strukturou, jež obrazu propůjčuje pocit hloubky a časovosti. Malba se pro ni stává procesem objevování tvarů a vzájemných vztahů.

Výstava Za dveřmi prezentuje velkoformátové vícebarevné dřevotisky a tiskové matrice. Dřevoryt je typický výrazným kontrastem, jednoduchostí tvarů a silnou expresí. I proto je tato prastará grafická technika dodnes živá a používaná. Grafika, dodnes chápaná spíše jako rychlý multiplikační výrazový prostředek, získává díky postupnému odřezávání jednotlivých barevných ploch a ručnímu tisku nezaměnitelnou jedinečnost. Grafika je uměním dotyku – místem, kde tlak, otisk a zrcadlení nejsou pouhými technickými kroky, ale stopami smyslu, které se zapisují do hmoty. Prezentované tisky a matrice zpracované malířským přístupem Bábkové vytvářejí mihotavou pomíjivou atmosféru míst, které je docíleno postupným odrýváním matric a prolínáním jednotlivých barev.

Ústředními motivy výstavy jsou okna a dveře. Tiché hranice mezi uvnitř a venku. Místa, kde světlo váhá, stíny se zdržují a pohled se zastavuje na prahu. Výstava je souborem průchodů, které nevedou nikam jinam než do vzpomínek, očekávání, do prostoru mezi tím, co je vidět, a tím, co zůstává skryté.

Dveře, které se svou vizualitou odkazují na typické dveře, které se objevovaly v mnoha dětských pokojích, nejsou jen průchodem mezi místnostmi, ale hranicí mezi světy. Jejich skleněný střed se stával plátnem pro tichou hru stínů. Skrze sklo se realita rozplývá, proměňuje se v náznak. Uchovávají dětskou zkušenost čekání, pozorování a fantazie, která se rodí právě tam, kde vidění není úplné.

Okno je místem pohledu i zadržení. Rámuje svět, aniž by do něj vstupovalo, odděluje osobní od veřejného. Motiv pohledu z okna není jen zátiším, ale i tichým gestem pozorování. Skrze sklo okna můžeme nejen pozorovat venkovní exteriér, ale samotný odraz nás vrací zpět do místnosti.

Markéta Bábková (*1993) je absolventka Akademie výtvarných umění v Praze (2013–2019, ateliér Malba III, Škola Michaela Rittsteina, Škola Josefa Bolfa). V roce 2017 studijně pobývala na Universitatea se Arte v Bukurešti (ateliér malby, Škola Petru Lucaci). V roce 2019 obdržela hlavní cenu Grafiky roku 2018 ve dvou kategoriích (studentská práce, speciální cena za grafickou techniku). V roce 2021 obdržela Cenu sympatie diváků v soutěži Ceny kritiky pro mladou malbu s přesahy.

kurátorka: Anna Horák Zemanová