Fotografická práce Markéty Othové je představena na současné výstavě novým projektem s názvem Již brzy, který se potkává s retrospektivním ohlédnutím za dosavadním dílem od devadesátých let. Svým intuitivním přístupem k fotografování umělkyně pokouší schopnosti média a překračuje technické zákonitosti, čímž do něj vnáší senzitivitu a podmaňuje si je pro svébytné vyjádření. Prostřednictvím fotografie se vztahuje k okolnímu světu a nachází minimalistickou poezii každodennosti.

 

Markéta Othová patří k silné generaci umělkyň, která se v porevolučních 90. letech etablovala na umělecké scéně. Od počátku se však odborníci potýkají s autorkou, která uniká bližšímu zařazení. Při prezentacích v domácím i mezinárodním kontextu se v mnohém liší od svých současníků-fotografů nejen proto, že vystavovala černobílé snímky, které se v době technických možností v barvě i detailu jevily jako obyčejné, ale především sama zdůrazňovala svou totožnost nefotografa. Tedy jako umělkyně pracující s fotografií byla převážně vnímána optikou konceptuálních tendencí, i když tomuto popisu se vymyká emotivní kvalita její tvorby.

 

Autorka je neodmyslitelně spojována s fotografickými instalacemi v senzitivních konstelacích, umístěných na míru, in situ, do konkrétního výstavního prostoru, se kterým pak fotografie tvoří situaci, jak svým sestavám říká. V 90. až nultých letech používala výhradně černobílou fotografii a systematicky dodržovala velký formát, zatímco v posledních deseti letech proměnila své šedé výjevy nejprve na barvené skeny ve formátu A4 a poté na digitální barevnou fotografii. V průběhu tří desetiletí zaznamenala její tvorba také pozoruhodnou vnitřní transformaci.

Instalace fotografií vyjmutých z osobního archivu zpočátku reflektovaly poznávání sebe sama i svého nejbližšího okolí a předmětů. Následně se okruh rozšířil a autorka pozorování nasměrovala až téměř voyeurském způsobem na ostatní lidi v sekvenčních časových záběrech. Poté vznikaly ateliérové i jiné experimenty, skrze které se dále vymaňovala ze svých stanovených zásad formátu i (ne)barevnosti. Zatímco dříve fotografie tvořila neodlučitelnou součást autorčina života, v posledních letech život sám převládá nad možnostmi focení a zůstávají křehké zbytky všedních dnů.

 

kurátorka: Adéla Janíčková