Výstava Bouře (Sturm) představuje dvě zásadní etapy tvorby malíře Martina Mainera (*1959) a ukazuje jejich překvapivou kontinuitu.

První část výstavy se zaměřuje na Mainerovy rané práce z 80. let, z nichž některé nebyly dosud nikdy vystaveny ani publikovány. Tato díla lze zasadit do širšího kontextu nového expresionismu, který v Německu reprezentovala skupina Neue Wilde. V českém prostředí znamenala Mainerova tvorba výrazný a radikální odklon od dosavadního vývoje a představovala jeden z důležitých impulzů nastupující postmoderny.

V době pozdního socialismu, kdy bylo československé umění po období kulturního uvolnění 60. let opět výrazně izolováno od mezinárodního vývoje, přinesl Mainer do malby nový typ energie, osobní svobody a expresivity. Jeho tehdejší obrazy provokovaly intenzivní barevností, deformovanými figurami a groteskní, místy až eruptivní malířskou gestikou. Právě jejich bezprostřednost, výrazná individualita a práce s obrazem jako autonomním prostorem představovaly v tehdejším českém umění zásadní posun.

Druhá část výstavy představuje Mainerovu nejnovější tvorbu z roku 2026. Konfrontace raných děl se současnými obrazy ukazuje, že přestože se jeho malířský jazyk v průběhu desetiletí proměňoval, základní principy jeho tvorby zůstávají překvapivě živé. Výstava tak nevytváří pouze dialog mezi dvěma časovými obdobími, ale odhaluje Mainerovo dílo jako kontinuální a vnitřně propojený celek, v němž se jednotlivé motivy, principy a způsoby uvažování o malbě znovu objevují v nových podobách.

Bouře tak není pouze návratem k rané tvorbě jednoho z výrazných představitelů české malby 80. let. Je především příležitostí sledovat, jak se radikální energie Mainerových počátků proměňuje a pokračuje v jeho současné tvorbě.

K výstavě vychází dvojjazyčný katalog.