Miloslav Moucha (1942) patří mezi nemnohé české umělce-exulanty, kteří si vydobyli uznání v zahraničí. Dnes žije a tvoří především v Česku a do Francie, kde po roce 1968 nalezl azyl, se stále vracívá. Byl zde jmenován profesorem na École des Beaux-Arts v Besançonu (1974), Francii reprezentoval na Bienále mladých umělců v Paříži (1975) a je zde zastoupen ve významných veřejných sbírkách, Musée National d'Art Moderne Centre Georges Pompidou v Paříži nevyjímaje. Po návratu do Česka si i zde vydobyl své místo a je vedle Národní galerie v Praze zastoupen v řadě dalších důležitých sbírkotvorných institucí i soukromých sbírkách.

Umělecká cesta Miloslava Mouchy, nepočítáme-li juvenilie se symbolistními ozvěnami děl Jana Zrzavého, Aléna Diviše či Alfreda Kubina, v podstatě celá kráčí přírodou. Připustíme-li, že příroda je hmotným projevem Ducha, pak člověku zachycenému ve hmotě vlastního těla tady na Zemi představuje základní prostředí k pochopení a posléze překročení sama sebe. V tomto smyslu Moucha není jednoduchý krajinář. Je zasvěcenec a jeho „krajiny“ jsou prostorem mysteria. Stejně tak jeho rozpomínání není pouhým osobním bilancováním, celou svojí tvorbou rozpomíná pro sebe i pro nás Tajemství bytí.

Kurátorka výstavy: Lucie Šiklová