Roudnický rodák Miroslav Machotka (*1946) se začal ve světě umělecké fotografie prosazovat pozvolna od 70. let, přičemž první samostatnou výstavu měl již v roce 1974.

Machotkovo fotografické směřování zásadně ovlivnilo setkání s polským fotografem a teoretikem umění, tehdejším ředitelem galerie Fotomedium Art ve Vratislavi Jerzym Olekem, který prosazoval ve fotografii snahy o dosažení absolutní vizuální autonomie s důrazem na vysokou vizuální citlivost diváka a ve své tvorbě užíval principy dekonstrukce reálného prostoru ve prospěch zcela jedinečné obrazové kompozice. Velký vliv na Miroslava Machotku měla také spolupráce s českou historičkou fotografie Annou Fárovou, fenomenální znalkyní a neúnavnou propagátorkou československé fotografie u nás i v zahraničí.

Charakterem své tvorby patří Miroslav Machotka mezi výrazné solitéry analogové fotografie, tematicky se zaměřuje na městské prostředí a jeho tvorba se pravidelně objevuje na prestižních přehlídkách české fotografie 2. poloviny 20. století. Využívá tradiční fotografické postupy a zcela odmítá manipulaci s obrazovým materiálem v postprodukci. Machotkovy fotografie jsou tak výsledkem zcela specifického vizuálního vnímání okolního prostoru.

Ačkoli se výběr fotografií vztahuje z velké části místně k rodné Roudnici a milovanému Labi, zvláště k nezapomenutelné Vorovce, v žádném případě u Machotky nelze mluvit o portrétu místa. Autorovi velmi známá a blízká městská zákoutí, oblíbená nábřeží řek, jež propůjčují městům životodárnou energii, se skrze čočku fotoaparátu mění v nekonkrétní obrazy konkrétního světa, obrazy, jež žijí vlastní vizuální poetikou, v níž se propojuje nenápadná pomíjivá všednost s nesmrtelnou jedinečností okamžiku.