Výstava Místo slov se do těchto jemných, avšak zásadních nuancí noří prostřednictvím výběru děl známé autorské dvojice Davida Böhma a Jiřího Franty. Jejich cíleně obhroublé sochařské objekty zhmotňují živelné výměny názorů, veřejné vyjadřování i momenty, v nichž komunikace selhává, zadrhává se nebo přerůstá v konflikt. Materiální povaha vystavených objektů stojí v kontrastu k nehmotnosti digitálního sdílení a připomíná fyzickou váhu slov i gest, která v online prostředí často mizí. Zároveň představuje méně známou rovinu tvorby autorů, kteří jsou na české výtvarné scéně dlouhodobě spojováni především s kresbou.

Práce této etablované umělecké dvojice doplňuje výběr kreseb ze série Hypnotikon umělkyně Denisy Ponomarevové, nedávné absolventky Fakulty výtvarných umění v Brně. Její práce otevírají intimnější rovinu mezilidských vztahů: prostor vnitřního dialogu, soustředění a hypnotické repetice, jež stojí v opozici k fragmentované pozornosti a permanentnímu toku zpráv typickým pro dnešní svět. Výstava tak vytváří prostor, v němž se různé podoby komunikace střetávají, míjejí i doplňují, a kde význam často vzniká právě tam, kde slova nestačí.

Duo Böhm-Franta tvoří uměleckou dvojici od roku 2006. David Böhm (*1982) prošel ateliéry Vladimíra Skrepla a Vladimíra Kokolii na Akademii výtvarných umění v Praze a také stážemi a rezidenčními pobyty v Berlíně, Vídni nebo New Yorku. Jiří Franta (*1978) rovněž vystudoval AVU u Vladimíra Skrepla, je členem skupiny Rafani a společně s Jiřím Skálou se podílel na vedení pražské galerie etc. Böhm a Franta se ve své společné práci zabývají vztahem kresby a performance a kresebnými přesahy do konceptuálního umění. Do povědomí umělecké veřejnosti se zapsali malířsko-kresebným pojednáním stěn v galeriích i ve veřejném prostoru. Tato díla se většinou vyvíjejí v průběhu výstavy a spolu s ní také zpravidla končí a následně jsou přemalována zpět na původní barvu stěny. Kresby zpravidla obsahují také texty. Umělci nám tak představují své osobité vnímání světa – svůj pohled na společnost, politickou situaci, uměleckou scénu, masová média nebo i na své vlastní pocity. Ve svých „ilustracích“ si mnohdy hrají s mnohovýznamovostí, s ironií a komentují tak život lidského společenství. Oba za sebou mají mnoho samostatných výstav a intervencí v českých institucích a za svou knižní tvorbu získali řadu ocenění. V letech 2009, 2010 a 2012 se objevili mezi finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Denisa Ponomarevová (*1998) je absolventkou ateliéru Kresby a grafiky na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Pracuje s hypotetickou a osobní symbolikou digitálního prostoru a internetové komunikace. Její tvorba odkazuje na systém emotikonů a na zjednodušené vizuální formy či znaky přítomné ve virtuálním prostředí. Jejich význam rozkládá prostřednictvím kresby a materiálových (textilních) elementů, které jsou často součástí většího celku nebo site-specific instalací, a proto je nutné je takto i vnímat. Denisa ve své tvorbě organicky reaguje na ambivalentnost, reaktivnost, zdánlivé štěstí, přetlak, toxicitu a neuchopitelnost nejen virtuálních pocitů a afektů, ale také na to, jakým způsobem nás digitální věk ovlivňuje a mění ve vztahu sám k sobě a k ostatním.