Ač se to na první pohled nejeví, v usměvavých slunečnicích české malířky ukrajinského původu Olgy Krykun (*1994) jsou ukryta válečná témata. Třpytivé květiny, melancholické dívčí obličeje s rozteklým make-upem nebo huňatí pejsci evokující dopisní papíry 90. let vycházejí z kýčovitých suvenýrů dovážených kontejnery z Asie a následně nabízených na tržnici v Oděse, odkud Olga pochází. Vidina neutuchající války i nevkusná estetika čínských cetek se propojuje v lavírovaných obrazech, které na jednu stranu symbolizují dětskou nevinnost, na druhou stranu emotivně a naléhavě apelují na jednotlivce, aby v naší společnosti došlo k radikálním změnám. 

Ačkoliv se nabízí vnímat díla Olgy Krykun v kontextu japonské estetiky kawaii, a vybízejí k tomu i její umělecké rezidence na ostrově Honšú ve městech Matsudo a Jamanaši, není to jediný klíč k jejich čtení. Malířská témata Olgy Krykun potvrzují, že naivní nevědomou roztomilost je nutné rozpoznávat jako vysoce ironický a kritický komentář současné společnosti. Mechanismus roztomilosti spoléhá na recipientovu empatii, výměnou nabízí zdánlivý pocit bezpečí. Krykun divákům vypráví poetický příběh konejšivých květin, avšak při bližším prozkoumání zjistíme, že jejich stonky jsou skeletonem. Díky obrazům Olgy Krykun si připomeneme něco, co jsme možná zapomněli, že hranice mezi roztomilostí a bolestí je tenká. Navzdory odlehčené vizualitě, která asociuje digitální filtry pro upravení selfie do Lolita módu v růžových tónech se třpytkami, jsou její motivy čerpající z východoslovanského folklóru nositeli seriózních autentických prožitků spojovaných s válečným konfliktem částečně okupované Ukrajiny ruským režimem. 

Hvězdný prach zítřka, jak zní překlad díla, které se stalo motivem výstavy, v sobě snoubí radost i smutek. Na jednu stranu jsou květinami vítáni a ověnčováni jako laureáti vojáci, kteří osvobodí město od tyrana, na druhou stranu se kladou na jejich hroby. Květiny se využívají jako symbol oslavných, tak smutečních obřadů. Jsou součástí života i smrti. Pro hippie kulturu byly v 60. letech atributem míru doprovázeným slavným sloganem — flowers, not bombs. Stejně jako jsou pomíjivé květiny, je pomíjivý i prach či písek, který buddhističtí mniši dny a týdny po zrnkách utvářejí do propracovaných mandalových obrazců, načež je po dokončení jedním fouknutím či zametením rozptýlí. Křehké květy i neviditelný hvězdný prach odkazují k japonskému prožitku mono no aware, který není vzdálený evropskému chápání vanitas. Je tklivým melancholickým dojetím z krásných avšak pomíjivých věcí, kterými můžou být prchavé vzpomínky na dětství, květy, čínské suvenýry nebo svoboda.

kurátorka: Emma Hanzlíková

Krykun ve své tvorbě využívá širokou škálu médií, včetně videa, objektů a malby, které následně spojuje do komplexních instalací. Kombinováním prvků fiktivních narativů s odkazy na kulturní a společensky relevantní symboly vytváří mytologii současnosti. Tvorba Krykun je výrazně ovlivněna její zkušeností z dětství stráveného v rodinném obchodě se suvenýry na Ukrajině 90. let, která se v období rychlé globalizace rychle proměňovala. Její umělecká praxe, pevně zakořeněná v intuici a emocích, funguje jako poezie dnešní dobu.

Výstavy: Gemini Season (2025), Galerii NoD, Praha (2025), 427 Gallery, Riga (2023), Wanda Gallery, Varšava (2022), Skala Gallery, Poznaň (2022), Gallery Konstfack, Stockholm (2020) a City Surfer Office, Praha (2018).

Skupinové výstavy: Gen-Z, MO Museum in Vilnius (2026), Ulstrup Gallery, Dánsko (2025), MXM Galeria, Madrid (2025), DSC Gallery, Praha (2025), Muzeu moderního umění ve Varšavě (2023), Českém centru v Soulu (2022), Garage Gallery, Praha (2021) a v Yo-Chang Art Museum na Tchaj-wanu (2019).

Foto: Tomáš Nosek