Název výstavy Sehnsucht, odkazující na stesk po něčem, co dosud nezmizelo, ale neodvratně mizí, vystihuje autorův emocionální prožitek při tvorbě děl z této série.

Výstava představuje průřez tvorbou Patrika Kriššáka od roku 2020 do současnosti a otevírá prostor pro čtení jeho malby jako procesu, v němž se střetává racionalita s nevyzpytatelností. Autor pracuje s analytickými postupy, zároveň však do obrazu vpouští náhodu, kterou se nesnaží eliminovat, ale naopak kultivovat. V tomto napětí se odráží inspirace myšlenkou konceptuálního umělce Sola LeWitta, podle níž by iracionální impulzy měly být následovány rozhodně a logicky.

Tvorba Patrika Kriššáka se formovala v době, kdy se ve světě současného umění intenzivně diskutovala legitimita malby. Studium u Daniela Balabána na Fakultě umění v Ostravě jej přivedlo k hledání pozice, která by malbu nepopírala, ale rozšiřovala. Autor na „krizi malby“ reaguje paradoxně skrze nemalířské postupy, které jsou blízké grafickému vyjádření a vnášejí do procesu důraz na fyzický akt. Jeho obrazy vznikají v přímé závislosti na těle, jeho možnostech i limitech.

Zásadní proměnu jeho rukopisu přineslo období pandemie, kdy se autorova pozornost obrátila k existenciálním otázkám přesahujícím individuální zkušenost. Environmentální krize se v jeho díle neprojevuje jako moralizující apel, ale jako tichý narativ, který ponechává interpretaci na divákovi. Kriššák sleduje proces postupného mizení, proměnu, která je nenápadná, avšak nevratná. Právě toto téma autor koncentruje v motivu korálů, který se v jeho práci až obsesivně opakuje. Korálové útesy zde fungují jako univerzální znak křehkosti a pomalého úbytku přírodního bohatství. Stávají se tak obrazem ekosystému, jehož stav odráží celkovou kondici planety.

kurátor: Mira Macík