Absolvent pražské UMPRUM Patrik Proško (1974) připravil pro prostor jindřichohradeckého minoritského kláštera zatím svůj největší výstavní projekt Hic et nunc. Latinský výraz pro „tady a teď“ vyjadřuje přesvědčení, že člověk může reálně prožívat a ovlivnit vždy jen moment a místo, v němž se právě nachází. Jde při tom o uvědomění si každé chvíle s ohledem na její jedinečnost i o úsilí přijmout současnost za svou včetně snahy ji ovlivňovat.

V případě tohoto autora jde o životní i základní tvůrčí aspekt determinující jeho práci dlouhodobě svázanou s konkrétními místy, která rozvíjí výtvarnými prostředky a přispívá k proměně jejich vnímaní. Dalším hlediskem je právě časovost, a to nejen ve smyslu prožívání přítomnosti, ale i pomíjivosti, kterou považuje za trvalou hodnotu obsaženou ve všem, co nás obklopuje. 

Patrik Proško i zde rozvíjí neinvazivními zásahy prostorová i významová schémata zakódovaná v architektuře, aby zintenzivnil prožívání genia loci a zároveň prezentuje pomocí více než čtyřiceti snímků svou dosavadní tvorbu. Prezentuje na nich své site specific realizace, které vznikly od roku 2013 při cestách po Evropě a Asii. Fotografie ale používá i jako mystifikační prvek, kterým mění vizuální realitu kláštera a dává jí nový rozměr. 

Kromě toho vystudovaný sochař vytváří rozměrné prostorové instalace reagující na místa a detaily gotického areálu a dotýká se jimi sakrální, muzejní a architektonické funkce budovy. Z mobiliáře nalezeného na půdě vytváří předmětné sochy, masívní „hmotové“ intervence zase poukazují k materiálové podstatě stavby. Těžištěm expozice je ale samohybný bourací mechanismus, kterým autor zaplnil prázdný prostor rajského dvora. 

Jestli fotografie z různých koutů světa připomínají omezení, která přinesla pandemie, i křehkou podstatu naší civilizace, tento symbolický mobilní objekt zase nenechává na pochybách ohledně její destruktivní podstaty a neustále přítomného nebezpečí i rizika, které ji provázejí. Výstava Patrika Proška člověku tedy umožňuje nejen prožít prostor kláštera jiným způsobem, ale také se zamyslet nad naším tady a teď – hic et nunc.