Za hranicemi města času se nachází mnoho cest. Některé se vyjevují až při putování, ve stopách pověstí a zvěstí. Některé jsou dílem hackování nebo rituálů. Některé prosakují škvírami a rozvírají praskliny ve struktuře času. Nevyskytují se na žádné mapě, a přesto se zdá, že tu jsou. Výstava Saheje Rahala Beyond the City of Time (Za hranicemi města času) se před námi otevírá jako místo, kde „podivné“ věci nadále existují –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ naše technologie se mísí s jinými časy, jinými místy, mluvícími věcmi a hybridy, jež nám připomínají, že jsme vlastně nikdy neopustili rámec dob předmoderních.

V situaci, kdy svět sklouzává k virtualitě, je čím dál naléhavější mapovat mnohotvárné dějiny iluzí, od starobylých příruček alchymistů a středověkých mystiků až po současné technokouzelníky. Co když iluze nejsou pouhé klamy, ale tvoří samotný základ reality –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vezmeme-li v úvahu, jak hluboce naše představivost utváří svět? Takový pohled by podrýval to, na co jsme si v západním myšlení zvykli: nutkání zkrotit vše skryté, podivné či neuchopitelné skrze nám známé, zaužívané jazykové výrazivo.

Dílo Saheje Rahala vychází z tradice indického subkontinentu a zpochybňuje snovou mytologii, která po staletí utvářela striktní sociální krajinu. Týká se kosmického těla Manua, které si hinduistický bůh Višnu vysnil jako model obývání světa. Iluze tu není něco, co ovládáme; to sen –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ o realitě, dějinách, našem původu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ovládá nás. Co se ale stane, když se iluzí zmocníme a začneme vytvářet vlastní?

Světy, do nichž nás Rahalovo dílo zavádí, nejsou představami božských spáčů nebo architektů. Spíše je můžeme chápat jako trhliny, meziprostory bez jasné narativní linky, kterou bychom měli rozkrýt. Rahalovy proměnlivé biomy obývá roj chapadel, hmyzovité částečky, síťovina reagující na dotek, odolávající jakékoli snaze načrtnout velkolepý historický oblouk. Místo toho vracejí zpět do hry starodávný význam slova „věc“ (thing): označení pro shromáždění nebo radu, kde se naši předkové scházeli, vyjednávali a snažili se urovnat své spory.

Výstava se rozprostírá napříč médii –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ od malby a kresby až po audiovizuální instalace a sochy. Zahrnuje klíčová díla z Rahalovy rozvíjející se tvorby, mezi nimiž je Kniha chybějících stránek, virtuální krajiny Anhad (Neškálovatelný) a Atithi, a také kooperativní multiplayerový svět Test distribuované mysli.

kurátorky: Edith Lázár a Eva Drexlerová