Útočiště začíná tam, kde lze alespoň na chvíli přestat být ve střehu. Úplné bezpečí je sotva dosažitelné, bez zázemí však nelze dlouhodobě žít, navazovat vztahy, pečovat, snít ani tvořit. To, co nás chrání, nás zároveň vymezuje. Každé útočiště má svou hranici.  

Výstava Shelter vychází ze specifické situace Bastionu U Božích muk. Někdejší opevnění oddělovalo chráněný prostor od vnějšího nebezpečí. Jeho prostorová dispozice dodnes spojuje dvě protichůdná gesta: hradby prostor vymezují, nad jejich linií se však otevírá pohled na město, krajinu a horizont nad Nuselským údolím. Vystavená díla napětí této situace dále rozvíjí. Svým měřítkem a objemem prostor člení a otevírají; poskytují opěrné body, ale mohou také sevřít, omezit či znejistit. 

Shelter zároveň navazuje na předchozí výstavní projekt Oči kůže, který v roce 2025 představil tvorbu pedagogů, studujících a absolventů tří sochařských ateliérů Akademie výtvarných umění v Praze. Zatímco Oči kůže se soustředily na tělesné a smyslové zakoušení prostoru, letošní výstava přesouvá pozornost k otázce, jak prostor obýváme, jak nás formuje a co z něj činí místo, které nám může poskytovat oporu. Současně rozšiřuje okruh zastoupených škol: vedle AVU a UMPRUM v Praze jsou zastoupeny také FaVU VUT v Brně, Fakulta umění Ostravské univerzity a Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni. Výstava tak propojuje různé generace i podoby současného sochařského uvažování napříč školami a regiony. 

Gaston Bachelard v Poetice prostoru chápe obydlí jako prostředí, v němž se materiální uspořádání propojuje s pamětí a imaginací. Dům, hnízdo, ulita či kout se u něj stávají modely důvěrného vztahu k místu. Na Bastionu se tato intimní zkušenost přesouvá do otevřeného prostředí vystaveného počasí, času a pohybu diváka. Schránka zde může být propustná, opora dočasná a vztah k místu proměnlivý.

Význam jednotlivých prací je spoluutvářen materiálem a způsobem jejich vzniku. Dřevo, keramika, kov, beton i nalezené předměty do soch vnášejí vlastní strukturu, čas a stopy předchozích podob existence. Vedle geometrického řádu zůstává v řadě děl čitelná nepravidelnost organických forem, stopa ruky i proměnlivost samotného materiálu. V některých pracích se otázka obývání rozšiřuje také za hranice lidského světa – k jiným formám života i k materiálům, které prostředí spoluutvářejí. 

Útočiště se tak neukazuje jako definitivně vymezený bezpečný prostor, ale jako proměnlivý vztah mezi tělem, hmotou, místem a prostředím. Sochy přitom zůstávají vystaveny počasí, času, pohledu i proměnám okolí. Útočiště zde není protikladem vystavenosti, ale její dočasně obyvatelnou formou.

Vystavující: Patrik Adamec, Marie Boková, Jakub Brázda, Radim Brož, Michael Jan Bublík, Markéta Donátová, Matyáš Fiala, Jan Hendrych, Anna Holínská, Vojtěch Hrubant, Matouš Lipus, Tomáš Medek, Vojtěch Míča, Luděk Míšek, Tomáš Pavlacký, Markéta Picková, Barbora Procházková, Nicolas Prokop, Tereza Šrámková, Dagmar Šubrtová, Benedikt Tolar, Erika Velická 

Kurátorka: Martina Mrázová  

Garant výstavy: prof. ak. soch. Vojtěch Míča, vedoucí ateliéru Figurálního sochařství a medaile 

Produkce: Tereza Homzová, Matouš Lipus 

Poděkování: Filip Pinkas, Vavřinec Vyoral, Matěj Kučera  

Pořadatel: EUROPEAN HOUSE s.r.o. (BASTION PRAGUE RESTAURANT) 

Organizátor: Ateliér Figurální socha a medaile, Akademie výtvarných umění v Praze

Akce se koná pod záštitou starosty městské části Praha 2 Jana Korsesky.  

Výstava je realizována s podporou Státního fondu kultury České republiky.