Výstava Temple uzavírá rok setkáním čtyř výrazných osobností českého sochařství, jejichž dráha se začala formovat v prostoru omezeném ideologií a cenzurou. Gebauer, Hendrych, Švankmajer a Zeithamml – každý jiným způsobem – si již od 60. let vytváří výrazný umělecký jazyk a posouvají chápání klasického sochařství. Stali se základními pilíři nové svobody českého umění. 

Temple vzniká jako symbolické místo: ne jako chrám určité víry, ale jako prostor, v němž se materialita stává médiem introspekce, kde se hmota mění v nosič zkušenosti a existenciální výpovědi. Výstava zároveň sleduje, jak se v dílech autorů napříč dekádami transformuje téma duchovnosti – nikoli jako ilustrační nebo rituální ornament, ale jako přirozený důsledek osvobozování formy, jako pohyb směrem k čistotě, vnitřnímu prostoru, meditativnímu gestu.