Podívej se, ryby létají mezi stromy, jejich šupiny se lesknou na slunci, města – ty složité konstrukce – levitují v mracích, jeleni s hladkou srstí žijí pod vodou a klidně okusují mořskou trávu. Studenti učí pokorné profesory, vůl obratným pohybem zabíjí řezníka (samozřejmě humanitárně, rychle a bezbolestně), vůz stojí před koněm, tvé břicho se nachází nad hlavou... A nebo se možná lidé chovají jako zvířata, ženy a děti jdou do války a bývalá oběť se mění v kata – zní to už povědomě? S trochou vůle není vůbec tak těžké přijmout svět naruby jako reálnou skutečnost. Tato vize má mnoho podob. Obzvláště přitažlivá je však pro nás ta perspektiva, která nabízí možnost jisté utopie, tedy alternativní vize světa, jenž by mohl být zásadně jiný a přitom zásadně lepší. I když slovo „lepší“ má také mnoho tváří…

Topos světa naruby je v kultuře znám již od dob starověku, velmi módním se stal v literatuře a vizuálním umění středověku a renesance. Je zajímavé a příznačné, že jeho popularita rostla zejména v obdobích bouřlivých proměn. Krajina absurdity, zhmotnění nesmyslu – tento parodický svět byl nástrojem sloužícím k odhalování rozporu mezi ideály a prózou života. Na principu bláznova zrcadla parodoval pokrytectví moralistů, krutost moci či nepoctivost úředníků. Proto je význam tohoto toposu tak podstatný v kontextu náboženských, společenských a politických konfliktů různých epoch. V podstatě každá éra měla svůj zrcadlový obraz, potřebný jako druh protiváhy. Tato vize zahrnovala i jazyk, pojetí těla, přepsání vztahů mezi lidmi – nulová je, vymýšlela je nanovo, jinak, zábavněji, lehčeji, nápaditě, a stává se tak prostorem velmi hmatatelné svobody. Svobody, která se mohla skutečně udát, i kdyby k tomu v realitě existovalo jediné časové okno – karneval.

Předpokládejme tedy nyní, že představa světa naruby nám dává možnost otestovat jakékoli alternativní scénáře. Obleč si šaty naruby, kalhoty si dej na hlavu a přijď do galerie Sibiř ve čtvrtek 28. května.

vystavující: Tamara Conde @tamaracondecrhova, Dominika Dobiášová @dominikadobias_, Eva Jaroňová @eva.jaronova, Ivana Rovenská, Alois Stratil @nedelamnic

koncept design: Małgorzata Szandała

text: Małgorzata Szandała

kurátor: Max Lysáček