Čo tvorí priestor úprimnosti a prirodzeného bytia, ktoré každodenne ohýbajú mechanizmy trhom podmienených systémov moci, vizuality a túžby? Koľko predmetov potrebujeme, aby sme dokázali premýšľať o ich význame, funkcii a hodnote, ktoré napríklad Jane Bennett popisuje ako sila vecí, a ktoré i mimo ďalších argumentov filozofie explicitne formujú priestory, ktoré obývame, no rovnako našu pamäť, emócie a intuíciu?

Výstava Někdy si přeji vidět všechny své věci ve velkém požáru prepája niekoľko rovín jej výskumu vnímania i funkcie priestoru alebo záujem o témy aspektov problematického prístupu k materialite a hromadeniu vecí – predmetov. Taktiež tu pokračuje v prehodnocovaní vzťahov s rastlinami, ako samostatnými entitami schopnými individuálneho prežívania i koexistencie nad rámec explicitne antropocentrického zmýšľania založeného na ich objektivizácii. Séria malieb vznikajúca v roku 2026 je zároveň reakciou na pocit prehltenosti predmetmi i aktivitou a pripomína potrebu rekonštrukcie vzťahu k priestoru alebo fyzickému vlastníctvu.

Veronika Šavarová je vizuální umělkyně pracující s médiem malby, kresby, objektu a instalace. Dlouhodobě se věnuje tématům jako liminal space fenomén, nostalgie, vzpomínka, rostlina nebo symbolismus. Zajímá ji pojetí prostoru v rámci internetových estetik jako dreamcore, weirdcore a další. Ve své tvorbě zkoumá možnosti zpřítomnění ticha a bezčasí ve dvourozměrném obraze. Absolvovala studium v Ateliéru malby na FaVU VUT, kde v současné době působí v kabinetu tradičních médií jako doktorandka. Je zastoupena ve sbírkách COLLETT Prague | Munich, a. s. a Muzeum města Brna.

kurátorka: Viktória Pardovičová