Vladimír Škoda vychází ve své tvorbě z hlubokých úvah nad vesmírným prostorem, nad vztahy mezi planetami a jejich soustavami i nad silami, které je ovládají a způsobují jejich vznik, zánik i pohyb. Zajímá se o matematiku, fyziku a astronomii a také o důležité objevy v těchto oborech. 

Fascinuje ho dílo nejznámějšího pražského rudolfinského učence Johannese Keplera, který se ve své době stal jedním z největších průkopníků v oblasti přírodních věd. Inspiruje se však i myšlenkami dalších astrofyziků – Giordano Bruno ho například zaujal teoriemi, v nichž předpokládal, že sluneční soustava je jen jedním z mnoha světů tvořících celý kosmos. Nad jeho představami, jimiž daleko předběhl svou dobu, se sochař dodnes zamýšlí a ve svém projevu z nich čerpá.

Silně na něj zapůsobily také úvahy Nikoly Tesly, který kromě jiného tvrdil, že „vše, co existuje, je energie, vibrace a frekvence“. Tento princip se do autorovy tvorby promítá – některé objekty vibrují, zatímco jiné se otáčejí, takže různými způsoby zrcadlí prostředí, v němž jsou umístěny. Škoda se zároveň věnuje i současným úvahám o procesech probíhajících ve vesmíru, které dál posouvají naše poznání a ovlivňují autorovu představivost i umělecký projev.