Za obzor

Výstava Za obzor představuje díla tří současných umělců v dialogu s krajinářským tématem ztvárňování oblohy, ve vztahu k horizontu mezi nebem a zemí a k hranici mezi viditelným a naznačeným. Zaměřuje se na výběr malířských a fotografických obrazů, v nichž se obzor a mraky stávají ústředním bodem vyprávění. Obloha a její nekončící proměnlivost otevírá dveře volným interpretacím a slouží jako prostředek metafyzického poznání. Jejím pozorováním můžeme zakusit uvolnění i nadhled a otevřít se přítomnému okamžiku. Podobně jako při rozluštění kóanu, nelogické a nekonvenční hádanky zenových mistrů, nám pohled za obzor může zprostředkovat osvobození mysli od zavedených konceptů a získat vhled do stavu před myšlením.

Krajinný obzor poskytuje vystavujícím autorům velkorysý materiál pro uchopování symboliky vidění prostoru, který máme nad hlavou, a zároveň je prostředkem pro metaforické vyjádření niterných stavů člověka. Role oblohy je v krajinomalbě i krajinné fotografii klíčová. V rámci obrazové plochy je zdrojem světla a anglický krajinář John Constable ji považoval za hlavní orgán citu. Výstava Za obzor nabízí různá kompoziční řešení obrazu a přístupy k imaginaci a tvarosloví prvků země i oblohy, stejně jako rozdílnou sémantiku horizontu – malby a fotografie tu jako energetické otisky zrcadlí světonázor, přesvědčení a víru na osobní i kolektivní rovině, vědomě i nevědomě.

Mrak je elementárním a poznávacím znakem dosavadní tvorby Anny Němec Sypěnové, v níž najdeme například vlivy lyrismu Josefa Šímy, Lyonela Feiningera a křesťanské mystiky. Pohled vzhůru do nebe nabízí transcendentní poznání a vytržení ze všednosti. Autorka pracuje s oblaky variantních podob a forem, v rozličných světelných podmínkách a introspekcích. Malba jí zprostředkovává bezprostřední zkušenost kontemplace a meditace, přičemž v jejích pojetích oblohy převládá atmosféričnost, pocity pomíjivosti a ocenění vzácnosti neopakovatelného okamžiku.

Jedinečný prožitek tvůrčího malířského procesu provází i malíře Jana Pražana, který se při tvorbě noří do radostného, léčivého univerzálního procesu, v němž jeho všední já mizí. Na výstavě prezentuje široký záběr obrazů z cest po české a evropské krajině, v nichž jako poutník putuje od realistických krajin domoviny Johna Constabla, přes osobité krajinomalby své domoviny v okolí přírodního parku Bobrava, kde se vnější realita a vnitřní obsahy mysli prolínají. V mytologické krajině křtu a v pohledech na hvězdné nebe pak autor transcenduje ke znázorňování transpersonálních prožitků propojenosti a celistvosti vesmíru a vědomí.

Fotografický styl Romana A. Muselíka je minimalistický a černobílé fotografie ze série Timeless doplňují dvojici malířů o atmosféru tiché energie bezčasí. Tyto fotografie zachycují na pozadí široké oblohy nečekané sestavy uskupené náhle se objevivšími útvary mraků a akcentované redukovanými prvky lidské přítomnosti či přírodních elementů. Přítomností těchto prvků je ticho plynutí volného prostoru oblohy doplněno o zemité propojení a ukotvení v čase. Autor pracuje s vizualitou graficky působících kompozic, s tvary překvapivých souvislostí a s tonalitou fotografie, která navozuje atmosféru nostalgie. Výsledkem jsou subtilně humorné fotografické konfrontace, které nabízí vizuální zážitek kouzla jednoduchosti a prostého půvabu bytí.

Kurátorka: Radka Kaclerová