Dílo Františka Pacíka (1927–1975) bylo donedávna pokládáno za ztracené. Teprve úspěšná sochařova retrospektiva v Západočeské galerii v Plzni (únor – duben 2009) ukázala kvality tohoto dynamického sochařského díla, které se pohybuje na pomezí figurace a abstraktní tvorby a patří k solitérním výkonům české poválečné plastiky. Velmi rychle se podařilo nastartovat široký zájem o tuto tvorbu, a je tak nanejvýš vhodné představit ji nyní také v Praze. Prostor Topičova salonu je k tomuto záměru velmi vhodný. Originály jsou doplněny zvětšenými dokumentárními fotografiemi z Pacíkova ateliéru (Jan Šplíchal, 1961) a také fotografiemi některých z Pacíkových realizací v městském exteriéru.