Ateliér sochařství
Naše společné působení v ateliéru jsme definovali projektem nazvaným “Stín základního kamene”. Se studenty se snažíme důkladně ohledat již mnohokrát definovanou základní podstatu sochařství, současně se ale domníváme, že pohled na základní “stavební” kámen a klasické principy nestačí. Proto zaměřujeme svou pozornost i na jeho stín, který ve vývoji dějin umění mění své obrysy, velikost, intenzitu a zejména uplatnění. Zamýšlíme se, jak se stín mění úhlem pohledu a způsobem nasvícení a jak hodně je důležitá znalost původního tvaru základního kamene při jeho nasvěcování.

Uplatňujeme laboratorní systém výuky, který sleduje vzájemné ovlivňování se jednotlivých struktur umění. Reflektujeme současnou uměleckou a teoretickou diskuzi, ale také se snažíme rozvíjet rejstřík existujících sochařských přístupů o jejich novou artikulaci. Prostupnosti hranic jednotlivých žánrů a médií již bylo dosaženo a proto se zaměřujeme více na mezery v chápání sochařství a zkoumání možnosti sochy v tom nejširším smyslu. Důležitým problémem umění dnes je zhodnotit převažující konceptuální přístup nedávné minulosti a hledat nové možnosti a podoby současné sochy a to, jaké role může hrát v rámci uměleckého spektra a následně společenského angažmá. Sochařství rozvíjíme ve všech jeho formách od sochy, objektu, instalace, práce pro veřejný prostor až po mimosochařské disciplíny a ve všech potřebných technologiích. Současně nezavrhujeme modernistický pohled na odkaz klasického sochařství a krásu řemesla, které se snažíme rozvíjet a vnímat progresivně.

Struktura výuky je založená na pravidelném programu opakujících se seminářů, workshopů, společných ateliérových schůzek a individuálních konzultacích.

Současnost sochařství hledáme v jeho přítomnosti, budoucnosti a minulosti, která na této škole byla zvláště významná. Ateliéry sochařství mají na VŠUP v Praze dlouhou a slavnou tradici. Jejich pedagogy byli například Josef Václav Myslbek, Josef Mařatka, Ladislav Šaloun, Stanislav Sucharda, Otto Gutfreund, Bohumil Kafka, a z poválečných osobností především Josef Wágner, u něhož vystudovali sochařky a sochaři, kteří ovlivnili vývoj českého umění v 60. letech minulého století. Z nedávno v ateliéru působících pedagogů je možné již dnes zhodnotit působnost sochaře Jiřího Beránka a poměrně krátkou, ale významnou přítomnost Krištofa Kintery. Působení sochaře, emeritního profesora Kurta Gebauera, který přináší syntézu současného vnímání sochařství se zkušeností s předlistopadovým neoficiálním uměním a soustřeďuje se výrazně na palčivé otázky veřejného prostoru, je v ateliéru stále aktivní.

Edith Jeřábková, Dominik Lang