Skrze prosklenou výlohu s pečlivě písmomalířsky vyvedeným nápisem Electric Tattooing vidíme zeď přeplněnou drobnými barevnými kresbami, které tu a tam prostřídají dřevěné masky nebo další suvenýry z cest. Před ní sedí u stolku s různými lahvičkami a proprietami muž v padnoucí košili a elektrickým strojkem pečlivě linkuje motiv letícího orla na rameno mladíka, pokuřujícího doutník. Celou scénu pozoruje několik dalších postav, snad námořníků, kteří vášnivě diskutují nad otevřeným albem. Vybírají motivy, které si nechají vytetovat na svoje tělo, až přijdou na řadu. Jeden z nich ukazuje na mořskou pannu. Je nakreslená zjednodušeně a trochu neuměle, ale působí dekorativně a na předloktí se bude pěkně vyjímat.

 

Tak nějak asi vypadala atmosféra tetovacích studií v době zlaté éry rozkvětu tohoto řemesla. Flashe, tedy tetovací motivy zavěšené na zdech studií nebo svázané v katalozích, byly základním kamenem tatérské živnosti. To dobře ví i David Dolenský, jehož diplomová práce je setem vizuálních materiálů tetovacího studia. Některé kresby přímo odkazují k ikonickým námětům, které David převádí do svého kresebného projevu nebo parafrázuje. V jeho přístupu se odráží určité staromilství a smysl pro klišé žánrovosti. A tak do své práce zařazuje motivy od Hamburského tatéra Christiana Warlicha (1891–1964), amerického pionýra tetování Berta Grimma (1900–1985), Filipínce Rosieho Camangy (1910–?) a dalších. Snad to má mnoho společného se sběratelstvím ale vzhledem k tomu, že se David tetování věnuje i v praxi, je to zcela pochopitelná studijní fáze jeho tvorby.

 

Kromě katalogu motivů a zarámovaných akvarelových kreseb vytvořil také velkoformátové litografické tetovací vzorníky. Samotný název práce Electric Tattooing také odkazuje ke starým časům, kdy elektrické tetovací strojky svou efektivitou nahradily ruční tetování, tzv. handpoke, který se dnes těší takové oblibě. David zaujal zcela klasický přístup, který nám však dává možnost nahlédnout do tohoto světa, který jeho, stejně jako mnoho jiných, tak fascinuje.