Jan Stolín pojal ve své poslední práci, pojmenované Depozice, veškeré místnosti galerie jako souhrnný prostor, pro nějž připravil ojedinělý projekt, jehož části na sebe navazují, doplňují se, vstupují do vzájemných zjevných či skrytých odkazů. Vytvořil pět samostatných zásahů, ve kterých rozvinul svoji zkušenost se základními výrazovými prostředky: s tvarem, barvou, plochou, světlem a zvukem, stejně jako s objektem, panelem, kresbou.

 

V celé instalaci, navržené přímo pro Galerii města Plzně, vyšel ze svého dlouhodobého přístupu, vyznačujícího se vstřícností k danému prostředí, splývajícího a harmonizujícího s ním, shledávajícího podněty v něm samém, jak to odpovídá názvu Depozice (jeden z hlavních významů slova je nanesení materiálu na podložku). Divák při procházení jednotlivými místnostmi vnímá přechody od plošného nanášení barvy jako celistvého monochromního barevného pole na bílém podkladě, příznačného pro práce ve vstupním prostoru, až po proměňující se světelné instalace v posledních místnostech. Ocitá se mezi co nejtenčeji nanesenou fyzickou vrstvou zvoleného materiálu až po jeho úplné vyloučení.

 

Mezi těmito krajními stavy se nacházejí dvě místnosti, ve kterých dostaly slovo opačné, vzájemně provázané oblasti autorova zájmu: na jedné straně těžké, monumentální architektonické objekty hranolů, na straně druhé prázdný panel obklopený barevným světelným a interaktivním zvukovým prostředím, reagujícím na kroky diváka. V těchto na sebe navazujících místnostech rozvinul Stolín svoji představu co nejmenšího možného průniku do galerie, jak pokud jde o trojrozměrné objekty, připomínající až určitou rozvahu o roli soklu jako samostatného tvaru, tak o panely, jež patřily přímo k jejímu vybavení.

 

Vstupy, jimiž Jan Stolín sjednotil Galerii města Plzně, vycházejí z asubjektivního pojetí osvojených výrazových prostředků, zdůrazňujících obecné vlastnosti a potlačujících proměnlivé, prchavé duševní nálady. Jsou odosobněnými událostmi, nadreálnými stavy. Díky tomuto zřetelnému oproštění vyzdvihl autor vlastnosti náležející výrazu samému, očistil jej, zbavil všech přebytečných alegorických či symbolických hodnot. Zůstal co nejvěcnější, ztlumil jakýkoli rukopis či osobní zákrok. Veškerý účinek nechal na jevech samých. Stolín se ocitá na úzké hraně splynutí vjemu a výrazu, ke kterému dochází ještě před vstupem významu a znaku. Zdrojem se mu stalo presémantické pole vědomí štěpící smysl a představu. Protikladné polohy se u něj křížily: skutečné se měnilo v přízračné a naopak.

 

kurátor: Karel Srp

  

Záštitu nad výstavou převezme náměstkyně primátora města Plzně Eliška Bartáková.