V roce 2021 natočilo družstvo Cosa tři nové dokumenty o architektuře 80. a 90. let. V letošních dokumentech promlouvají architekti Daniela Fenclová, Petr Kovář, Jiří Mojžíš a Jiří Suchomel, rozhovory s nimi vedou Veronika Vicherková, Klára Benešovská a Rostislav Švácha.

 

Stavby Jiřího Suchomela 1975–1990 (27 minut) 

Jiří Suchomel je od 60. let výraznou postavou tuzemské architektonické scény, jeho tvorba je spojena se severními Čechami, kde působil od příchodu do SIALu v roce 1969. V 70. letech navrhnul kulturní dům v České Lípě, který však byl realizován až v letech 1984–1990 a pro veřejnost byl otevřen až v momentě, kdy se měnily požadavky na provoz i majetkoprávní situace. Dokument je doplněn o medailony dalších Suchomelových staveb: České státní pojišťovny v Liberci, tenisový klub v Ruprechticích a Českou pojišťovnu v Teplicích.

 

Realizace Petra Kováře a Daniely Fenclové (30 minut) 

Petr Kovář spolu s Danielou Fenclovou vstoupili na architektonickou scénu zkraje 80. let, a to počinem ne zcela typickým – vydali knihu pro děti Domeček, domek, dům. Později realizovali interiéry hotelu Naháč spolu s Kurtem Gebauerem a Ivanem Kafkou. Daniela Fenclová s Petrem Kovářem realizovali také projekt přestavby kostela Církve československé husitské v Benešově s unikátní Trombeho stěnou.

 

Stavby Jiřího Mojžíše ze 70. a 90. let (24 minut) 

Jiří Mojžíš zahájil svou tvorbu letní chatou ve Viničných Šumicích v roce 1970. V 80. letech už byl etablovaným autorem rodinných domů, do roku 1990 jich bylo podle jeho návrhu postaveno přibližně patnáct. Autor vychází vstříc požadavkům klientů, jeho záběr se prostírá od střídmých rekonstrukcí po tvarově nevšední novostavby.

 

Věnovat se architektuře doby normalizace je rozhodnutím strategickým – sorela 50. let byla akceptována, „zlatá šedesátá“ téměř adorována, ze 70. let jsou uznáváni pohrobci předchozí dekády, jakými jsou například tehdy dokončené stavby Machoninů nebo SIALu. Architektura 80. let bez povšimnutí mizí a je zatím jen cílem návštěv podivných „fajnšmekrů“. Není ještě dost stará na to, aby si zasloužila památkovou ochranu, navíc je často prodchnuta duchem postmoderny, dnes nepříliš populární estetikou. U mnohých staveb probíhají – nebo již bohužel proběhly – zásadní rekonstrukce, přestavby a dostavby. Realizace z této doby nejsou prozatím běžným předmětem památkové ochrany, proto je důležité zaznamenat nejen dochovanou původní podobu, ale také vzpomínky autorů na ideové zdroje, inspirace či podmínky realizace v dané době.

 

Videodokumenty usilují vzbudit v divácích zájem a porozumění pro stavby z 80. a počátku 90. let. Ty stále čekají na podrobnější uměleckohistorické zpracování a pozornost veřejnosti. Oproti předchozím rokům se záběr rozšiřuje o přesahy do 90. let, kdy někteří z autorů dokončovali své zakázky z 80. let nebo naopak získali nové za zcela jiných podmínek a okolností.

 

Markéta Mráčková a Barbora Šimonová se seznámily ve Škole architektury Emila Přikryla na Akademii výtvarných umění v Praze. V autorské dvojici pracují od roku 2013. Kulturní družstvo Cosa založily v roce 2016 s cílem zastřešit své různorodé aktivity – architekturu, výtvarné umění, literaturu a video. Dokumentů existuje již 16 a jsou volně přístupné v on-line videoarchivu.