Josef Hampl – Šedesátky, variabily a perforace

Josef Hampl je známý hlavně jako autor šitých koláží, v nichž uplatnil do té doby neobvyklé technické postupy. Kombinoval totiž šití na stroji s kresbou. Začínal však jako grafik a grafice se dlouhá léta věnoval. V mládí se přátelil s Vladimírem Boudníkem, byl jím zpočátku ovlivněn, ale vždy si hledal a nacházel vlastní cestu.

Na přelomu 50. a 60. let vytvářel aktivní a strukturální grafiku, která souvisela s mezinárodním proudem informelu. Od začátku zkoušel různé experimenty, vždy tvořil trochu jinak než ostatní. Rané strukturální listy vznikaly kombinováním otisků různých materiálů, nejen kovových desek, ale i textilií, struktur z písku fixovaných pryskyřicí. Objevil negativní tisk, při kterém nezatíral barvu jako při tisku z hloubky, ale naopak ji naválel jako při tisku z výšky. Většinou tiskl jen malé náklady, říkal si totiž, že další listy můžou kdykoliv dotisknout, ale k tomu už pak nikdy nedošlo. Proto jsou velmi vzácné.

Objevné jsou jeho dnes málo známé geometrické obrazy z 60. a počátku 70. let, v nichž se velmi časně přiblížil minimalismu a neokonstruktivismu. Stačily mu ty nejjednodušší geometrické tvary a několik barevných tónů. Některé se mohly z prvků různě skládat, takže byly svou základní myšlenkou velmi blízko (i když nezávisle) variabilům Radka Kratiny. Jejich principy autor do důsledků rozvíjel, jak to u něj ostatně bylo vždycky zvykem.

V polovině 60. let vytvořil sérii listů, v nichž využil kresbu válečky. Prolínaly se tu struktury, ornamenty a gesta s promyšleným uspořádáním, které je pro jeho dílo příznačné, i když vždy obohacené náhodou. V roce 1967 se chystala jeho první výstava v Německu a tehdy v jeho ateliéru vznikla série planet kombinací frotáže a tisků z výšky ze struktur z průmyslových laků. Počátkem 80. let došel k sérii linořezů, v nichž se zabýval jednoduchou geometrickou kompozicí. Jejich pravidelně řazené linie jistě souvisely s předešlými šitými kolážemi z ručních papírů, v nichž mu rovněž šlo o vyjádření přesného systému a navíc o přesahy mezi plochou a prostorovým řešením.  

V roce 1983 dospěl k dalšímu experimentu, otiskoval rubovou stranu litografických kamenů a doplňoval ji perforováním papíru rádlem. Ze stejného roku pochází série, v níž kombinoval otisk rubové strany litografického kamene s minimalistickou kresbou tužkou, kdy opět náhodné tvary kontrastovaly s přesně řazenými čarami. Josef Hampl někdy recykluje své staré grafiky, rozřezává je a v kolážích je přetavuje do nové podoby. Před několika lety se k nim vrátil tím způsobem, že rozřezal na proužky vlastní litografie. Ty pak systematicky sestavoval do autokoláží, v nichž řešil jejich různé uspořádání.

Jednou z jeho dalších vlastních metod byl kontratyp, ve kterém využil princip monotypu. Místo jediného otisku jich však vytvářel hned několik postupným zvyšováním tlaku lisu. Často řadí grafiky i koláže do cyklů, v nichž rozvíjí určitá témata, až jejich možnosti do důsledků vyčerpá. Celý život rád užíval netradiční materiály a nezvyklé prvky. Jeho dílo mělo vždy, ať tvořil grafické listy, obrazy, kresby či koláže, spíš grafický charakter. Nikdy se výrazněji nezabýval vztahy mezi barevnými odstíny, ale hlavně mezi liniemi, strukturami a druhy materiálů (různými druhy ručních papírů, kopíráků, textilií), nebo otisky z vrstev nalezených struktur vzniklých rozlitím laků. Své kompozice z rozřezaných či roztrhaných plakátů, kalendářů, pozvánek na výstavy či starých dopisů a obálek.

Josef Hampl se zúčastnil mnoha mezinárodních výstav grafiky, například v Krakově, Lublani, Bilbau, Barceloně, Berlíně, Varně, Praze a na dalších místech a získal i mezinárodní ceny. Je výraznou osobností své generace, osobitým způsobem obohatil českou výtvarnou scénu od konce 50. let až do své smrti, přispěl k celkovému vývoji svými originálními postupy v oblasti grafiky, koláže, kresby, malby a sochy, konceptuálními akcemi a instalacemi v přírodě a veřejném prostoru. Jeho tvorba je sice znalcům umění a odborníkům známá, ale přesto ještě není zdaleka doceněná. Naštěstí měl Josef Hampl (také zásluhou své ženy Hany) dobře zpracovanou dokumentaci a archiv své tvorby, takže bude možné sestavit a texty doplnit přehlednou knihu o jeho celoživotní tvorbě.

kurátor: Jiří Machalický