Petr Nikl

K výstavě nových členů Hollaru.

Dlouho připravovaná změna v přijímání nových členů SČUG Hollar se konečně začala naplňovat v praxi. Sdružení se tak doufejme, pozvedne k nové aktivitě. Kulturně společenská situace je hodně odlišná od té, jaká byla v roce 1964. Tenkrát sdružení právě vydychlo po tuhých letech nutné konspirace a PhDr. František Dvořák vítal hollarovskou obrodu takto: „Snad od založení v roce 1917 nezaznamenávají dějiny Hollaru tak rozhodující nástup a převažující vliv mladých sil… Připomeňme si také s vděkem, že jediný Hollar poskytoval po léta možnost svobodné práce celé skupině umělců, jejichž umění bylo jinde nepřijatelné pro výrazně nedotčené hodnoty tvůrčí původnosti a svobodné představivosti.“ Za pár let nato se sdružení opět muselo uchýlit do anonymity. Dnes dochází ke generační výměně za situace, kdy se má navázat na dvacetiletí „šťastné konjunktury“. Podaří se to? Budou nově přijatí umělci hodnotnými pokračovateli ve smyslu „progresivní tradice“? Budou na ně mít za další léta chuť navazovat opět další nově přijímaní členové? Bude Hollar? Bude grafika? Přál bych si, aby tomu tak bylo. Věřím, že práce nových kolegů, které se ve chvíli, kdy toto píšu teprve soustřeďují, budou příslibem nejen budoucnosti grafického oboru, ale i soudržnosti a cechovní pospolitosti sdružení Hollar. Oni ti nově příchozí nejsou jen samí mladí a ti mladí nejsou vždycky už zas tak mladí, i když těch mladých je zaplať pánbůh dost. Na věku ale v Hollaru nikdy nezáleželo. Vždyť i klasické grafické techniky dokáží přijmout současné formy a vyjadřovat zcela aktuální obsahy.        

Jan Kavan