Zejména v 18. století to nebyla jen Evropa, která vyhledávala čínskou uměleckou tvorbu, ale i Čína naopak vyhledávala evropskou uměleckou tvorbu. To, že docházelo ke vzájemné výměně pohledů, které byly opakovaně vrhány tam i zpět, je možno vzít zcela doslovně. Lze to demonstrovat pomocí analýzy takzvaných západních budov (Xiyanglou) v císařských zahradách u Pekingu i výroby exportního porcelánu. Jejich trajektorie nám umožní lépe pochopit proměny vztahů mezi Čínou a Evropou od 18. století až do počátku 20. století a také vysvětlit tradiční směry, které přetrvaly tyto změny – například mýtus, že porcelán se používal jako stavební materiál.

 

Přednáškový cyklus je zaměřen na současný trend v oblasti dějin umění, který pod označeními „globální dějiny umění“ a „world art studies“ akcentuje transnacionální perspektivu. Renomovaní zahraniční historici umění se ve svých příspěvcích budou věnovat dopadu transnacionalismu na umění 19. a 20. století.