Nádraží v Plzni se chce dostat k jádru

pudla

Staré nádraží v Plzni na Jižním předměstí před časem omladilo nejen svůj kabát, ale
celkově se proměnilo v svěží prostor, který podporuje současné umění nejrůznějších
žánrů. Právě teď se chce, prostřednictvím výstavy na pomezí obrazů a objektů
Anastasie Stročkové, dostat k jádru pudla. Drobná mladá umělkyně už má na kontě
například ilustraci knihy The Elephant, spolupráci s  periodiky jako je Raketa nebo
Nový Prostor, či účast na festivale Lustr 2018. Svou expozici v Moving Station
pojmenovala trochu absurdně- Mysl pudla bloudí a čeká na. Název ale prozradí
hodně o myšlenkách, které vás během výstavy napadnou.
Autorka diváka provádí třemi oddělenými prostory. Nástupní stanicí výstavy je
rozlehlá nádražní hala, ve které ze stropu visí objekt připomínající ilustrovaný globus,
návštěvník se jím transportuje do fantaskních světů- od teď pravidla suché reality
převáží intimní příběhy nejrůznějších organických předmětů a tvorů, které ač
smyšlené, spíše vyjadřují pocity dnešního člověka.
Do struktur světa Anaztazie Stočkové více pronikneme v druhé části expozice, ta
vám bude dělat společnost ve vlídném prostředí kavárny. V obrazech může divák
objevovat zákonitosti alternativních živlů, které podle autorky fungují v našich
osobnostech. Představují je: Světlo, Snaha a Destrukce způsobující rozkol. Všechny
jsou instalovány do působivých lightboxů, které hravě korelují právě se živlem Světla,
ten jím získává smyslovou podporu. Ve zmíněných lightboxech umělkyně účinně
uplatňuje svůj starší výrazový prostředek, techniku zásahů ostrým předmětem do
průsvitné folie. Prosvícení využívá variovanou prací s médiem spreje, čímž dosahuje
zvýraznění textury.
Nakonec nás čeká nedokončený dětský příběh, nazvaný jako Hledání Sebe Sama,
provází ho hrdinové Pudl a Borovice, můžeme si ho prohlédnout v odděleném lehce
industriálním prostoru, s nímž menší formáty akčních barevných ilustrací vytváří
vybrující napětí. Tato „poťouchlá tragikomedie je o osobním růstu, hledání svého
poslání a navazování přátelských vztahů“, říká Anastazie o sérii svých maleb.
Originální detaily příběhu, jako jsou účesy, kterými se chce Borovice (což je opravdu
strom) zalíbit svému příteli Pudlovi (což je opravud pes), nebo až surrealisticky pojatá
figurace postav, které se pohybují pomocí nejrůznějších bičíků, dělají z příběhu
důkaz, který svědčí o skutečné šířce a délce autorčiny imaginace, a tak není pro
diváka těžké nechat se unést těmito nejroztodivnějšími světy plnými hravě
iracionálních zápletek a drobných dějových linek.
Výstavu je možno shlédnout do 28. února tohoto roku.

Anna-Božena Kuchtová