Anna Neborová (*1968) reprezentuje silnou generaci autorek-umělkyň, nastupujících na českou uměleckou scénu v průběhu 90. let. Své výjimečné místo v tomto rámci zaujímá i tím, že se nevzdala média obrazu, a to ani v době silného nástupu nových médií, které obraz na čas takřka vytěsnily z uměleckého provozu jako médium zdánlivě regresivní a „archaické“. Broumovská výstava Odstíny dne představuje koncentrovaný výběr z autorčiny tvorby v rozmezí let 2012–2024. Obrazy reflektují vztah k předmětům denní potřeby, k prostoru domova s jeho věcným potenciálem, který se začíná proměňovat – odcizovat a žít si vlastním životem. 

  

Důležité je zmínit specifický malířský rukopis Anny Neborové. Stylizační autorské postupy rozostřují předmětnost v jejích konkrétních obrysech a vytvářejí dojem jakéhosi „vpíjení“ do nadčasové dimenze, v níž se objekty zbavují tíže, svazující hmoty, ve prospěch věcí coby čistých platónských idejí. Pracnost obrazové skladby je procesem, v němž velký počet oddělených barevných plošek a ploch směřuje k postupnému scelování plánů do totality fenoménu, který v sobě však podržuje proces vjemu právě tím, že fáze jeho úplného zaostření není dokončena. Objekty tak visí v percepčním meziprostoru, kde je můžeme, zastavené, pozorně obhlížet a přemýšlet o jejich existenci.

  

Název výstavy Odstíny dne odkazuje na proměnlivost vnímání v procesu časové a režijní transformace dne mezi tmou a světlem. Viditelnost i barevnost vztahových konstelací se každým okamžikem mění. Žijeme uprostřed permanentní metamorfózy, jejíž jsme jako živé bytosti nedílnou součástí. Ze světa, který se zprvu zdál přátelsky zabydlený a útulně prosluněný, se postupně s přibývajícím věkem vytrácejí jistoty souvislostí a smysluplné intence. Naše bytnost se prostřednictvím poznání stává záhadnou, opuštěnou a melancholickou. Obrazy Anny Neborové ji (tuto bytnost) umí v rozpornosti mezi krásou, zneklidněním a úzkostí dokonale zpřítomnit. 

  

kurátor: Petr Vaňous