„Stopy jsou zašlapané, slova se rozplývají, obrazy blednou. Náhrobky zarostly břečťanem, cestičky pýrem. 

Chtěla bych vážit krok. Pamatovat si. Cestovat ve své paměti. Změnit mžik ve svátek, uschovat jeho obraz pod víčky. Svátek je příležitost dát si s vteřinami záležet. Pozorovat trávu růst, skládat tóny z třepotu listů, kreslit linie paprsků slunce na podlaze. Modelovat vteřiny jak sochy. Protože teď je pryč.“