Aktuální výstava v poděbradské Galerii 18 – G18 představuje neotřelé velkoformátové akty fotografky Anny Šímy Kopkové. Její inscenované fotografie nepřinášejí stereotypní a překonané výjevy dokonalé tělesnosti, neoslovují prvoplánovou líbivostí, ale naopak vyvolávají u diváků nezvyklé znepokojení. Šímy Kopkové nymfy totiž nevystupují jako dávné bohyně z mořské pěny, ale v 21. století povstávají z všudypřítomného plastového odpadu.

 

Už od počátku svých studií a posléze i jako fotografka se Šíma Kopková zamýšlí nad významem a produkcí plastového materiálu, který navzdory své původní užitečnosti a objevnosti postupně zamořuje životní prostředí, neboť nejsou doposud dostatečně vyřešeny způsoby jeho likvidace a recyklace. Podle nejnovějších výzkumů dokonce každý člověk pozře během jediného týdne množství mikroplastů o velikosti kreditní karty. Autorka si jako umělkyně proto klade otázku, zda je možné v rámci fotografie tyto nežádoucí předměty (tj. plastové odpadky), které měly primárně jinou funkci, dále přetvářet či transformovat a následně využívat? 

 

Vedle toho nepřestává být Šíma Kopková fascinována ženským tělem a propaguje pozitivní vnímání všech jeho podob. Aktérky jejích aktů nejsou profesionální modelky, ale „hrdinky všedního dne“, kterým poskytuje bezpečný, intimní prostor, v němž se mohou oprostit od svých tradičních společenských rolí, uniknout realitě a být v radostném okamžiku samy sebou. Zároveň se stávají bezprostřední součástí fotografčiných osvobodivých surreálných příběhů a dekadentních kompozic a her, které také částečně parodují tradiční nahlížení a zobrazovaní žen jako pouhých pasivních objektů. Na první pohled jaksi nepatřičné kulisy igelitových „závojů“ a pryžových pneumatik pak připomínají, že v současné době už není možné se od odpadního plastu a dalších umělých hmot oprostit, jsou jednoduše všude kolem nás. Jakkoli uvěznění v plastovém pytli ponejvíce reflektuje zkušenost „přidušených“ žen, jejichž hlas není ani v dnešní společnosti mnohdy vyslyšen, platí, že nemožnost nadechnout se možná bude brzy společná nám všem a že by tudíž environmentální cítění mělo být zcela přirozenou součástí našich životů.

 

Sama Šíma Kopková nepropadá environmentálnímu žalu a ekologické depresi, chce za každou cenu bojovat s „plastovými větrnými mlýny“ a jít příkladem, a tak možnosti opětovného zpracování potenciálního odpadu demonstruje na vlastním díle. Fotografie cyklu Nymfy z odpadu byly ve spolupráci s libereckými fakultami textilní a strojní vytištěny experimentálně sublimační metodou tisku na odpadní desky. Díky této autorské metodě přenosu obrazu je každá fotografie naprostým a neopakovatelným originálem. Specifická vizuální stránka tak jen podtrhuje ekologické poselství tohoto nevšedního výstavního projektu.

 

Anna Šíma Kopková dokončila v roce 2017 studium magisterského programu Environmental Design na Technické univerzitě v Liberci (TUL), během kterého mj. absolvovala třísemestrální stáž magisterského oboru Fotografie a Nová média na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Na TUL pokračuje pod vedením sochaře Kurta Gebauera v doktorském studiu oboru Výtvarná umění. Od roku 2017 profesně působí jako fotografka zaměřená převážně na komerční tvorbu. Ve volné tvorbě se věnuje především aktu. V rámci doktorského studia rozpracovala projekt Plasty jako mutující hmoty a mj. vytvořila dvě série aktů, pojmenované Nymfy z odpadu a Přírodní karkulky. Poprvé je představila i s fotosérií Vinné ženy a nevinný muž na výstavě PaLidi v Interaktivní galerii Becherova vila v Karlových Varech v roce 2021.