Práce Anny Solal (1988) pracují s urbánními, všudypřítomnými a dostupnými průmyslovými materiály. Ty Anna manuálně a namáhavě kombinuje do mozaikám podobných kompozicí pohybujících se mezi strnulostí a těkavostí pohledu. Roztříštěné a soustředěné, geometrizované a shluknuté jednotlivé jejich části zároveň udržují i ztrácejí svou identitu.