Antonín Kanta (*1952) mezi lety 1981–1985 absolvoval Institut výtvarné fotografie Praha. Je členem Unie výtvarných umělců ČR, Klubu výtvarných umělců Horácka Žďár nad Sázavou, Sdružení Q Brno, Klubu konkretistů KK3 a Studia Bekanešš. Žije a tvoří v Hamrech nad Sázavou a ve Žďáře nad Sázavou.

 

Zpočátku se věnoval reportážní fotografii, z které se postupně přesměroval na tvorbu fotografických aktů a abstrakce. V kompozicích se začaly objevovat geometrické tvary a fragmenty. Geometrie se stala Kantovým celoživotním zájmem, ba možno říci i láskou. V posledních letech se jí nejintenzivněji věnuje na poli kresby s použitím tuše, pera, inkpenu a rýsovacích potřeb. Občas se sice vrátí k fotografii (digitální a manipulované), aby svoji práci zpestřil, v zásadě ale preferuje tvorbu, kde tvoří přímo lidská ruka.

 

Umělcovy kresby charakterizuje pevně stanovený a striktně dodržovaný systém. Čáry vede pomocí pravítka horizontálně, vertikálně či diagonálně, pečlivě je klade jednu vedle druhé, nebo přes sebe, až vznikne geometrický obrazec, nebo jimi pokryje celý formát. Na ploše papíru řeší Antonín Kanta rozličné kompoziční problémy, čemuž pak odpovídají názvy cyklů. V Setkání dvou (2017) zkoumá vztahy dvou protínajících se tvarů, přičemž si zároveň hraje s barevnými protiklady, vztah jednotlivé části/podílu vůči celku studuje ve Čtyřech čtvrtinách (2020) nebo v Dělení s posunem (2022), kde vykrajuje dílek z určitého celku. Růst, vzlet i pád studuje ve Vzletech a pádech (2020) a jako poslední příklady uveďme cyklus Studie kruhů (2020) nebo Dostaveníčko horizontálních a vertikálních linií (2019), kde není potřeba podrobnějšího popisu.

 

V závislosti na konkrétním záměru daného cyklu vzniká různorodá typologie lineárních kompozicí. Linkované minimalistické plochy mohou připomínat partitury Milana Grygara, soubory horizontál a vertikál zas odkazují ke geometrické abstrakci. Trojúhelníky, čtverce, kruhy a jiné útvary prozrazují autorovy konkretistické tendence, zatímco některé tvarově komplikovanější obrazce se podobají šperkům. V Oknech katedrál (2017) nechává do obrazu vstoupit iluzivní prostor a nakonec ty nejhustěji pojaté plochy jako by napodobovaly vambereckou krajku nebo velmi hustou pavučinu.

 

V souladu s letošním zaměřením dramaturgie prezentujeme v Městské galerii Týn nad Vltavou pouze autorovo kresebné dílo, konkrétně tyto cykly, popř. výběr z nich: Dělení s posunem (2022), Geometrie v mysli mé (2019), Vzlety a pády (2020), Setkání dvou (2017), Studie kruhů (2020), Čtyři čtvrtiny (2020) a Okna katedrál (2017). Výstava Rytmus a řád je výběrem z bohatého umělcova archivu dokládajícího jeho pracovitost, trpělivost a odhodlání. Jak dokládá datace cyklů z posledních dvou let, autor nelenil ani v období pandemie. Spíš naopak, v nově vznikajícím cyklu Dělení s posunem dospěl k neskutečnému vycizelování své techniky.

 

V závěru výstavy, konkrétně 14.–19. června, se umělec podruhé zúčastní vltavotýnského Sympozia drobné grafiky. Bude pracovat přímo v prostorách galerie, a stane se tak živou součástí své vlastní výstavy.