grafický design: Matyáš Bálek

Třetí výstava z kurátorského cyklu Nevznikat odtrženě je svým tématem opět spjatá s premiérovou inscenací Činoherního studia, tentokrát autorskou inscenací Jídelní vůz, režiséra Davida Šiktance.

  

Cesta vlakem se stává téměř každodenním zvykem, ale jak to? Kochat se krajinou, která se nám na dosah ruky míhá za okny, ale přesto na ni nedokážeme dosáhnout. Jsme jen pouhými pozorovateli. V jednu chvíli jsme všude a přitom nikde. Tento pocit se dá připodobnit ke snění. Vnímáme přesun z místa na místo krajinou tam kolem i krajinou uvnitř nás. Tyto cesty nám dávají možnost úniku před realitou do meziprostoru vlastní mysli. Hranice mezi imaginativním a reálným světem se rozostřuje stejně rychle, jako se míhají krajinné výhledy za oknem. Vlakový vůz funguje jako dočasná platforma pro náhodná setkání, vítané i nežádoucí interakce. Na pár chvil ve sdíleném prostoru se stáváme součástí cizích životů. Naše představivost nás vede daleko za hranice našich fyzických limitů a dovoluje nám objevovat svět, který je vzdálený jen kousek od nás. Občas až přemýšlíme: Stalo se to vůbec? Výstava Byl to jenom sen jako horizontálně orientovaná melancholie servírovaná na trase Realita—Fikce.

  

Pavlína a Filip Šváchovi jsou umělecký a manželský pár, který se zaměřuje na různé formy vizuálního umění. Ve svých společných projektech tematizují především sociální otázky jako genderovou problematiku, partnerství nebo významné momenty, které mají v lidském životě zásadní formativní charakter. Hodně času oba tráví na cestách. Do školy, domů, a loni i na dvouměsíční svatební cestě vlakem po Evropě. Právě tato osobní zkušenost se pro Pavlínu s Filipem stává výchozím bodem pro aktuální výstavu.

  

Pavlína Šváchová (*1997) absolvovala studium sklářské tvorby při magisterském studiu na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem, nyní studuje na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Intermédia I a současně doktorské studium na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Její tvorba se pohybuje na hranici mezi designem a uměním: od zájmu o šperk se následně přesouvá skrze zkoumání materiálů k volné tvorbě, pracuje v médiích instalace, performance, videoartu. Svá díla vytváří se značnou mírou detailnosti a subtilních prvků, které poskytují prostor pro vznik nových světů a reflexi toho stávajícího, a tak rozvíjí divákovu imaginaci a snění. Zabývá se společenskými otázkami, které komentuje za pomocí vlastní představivosti, jako například ve své site-specific instalaci Pokojíček, kde proměňuje prostor vlakového kupé na soukromý obytný pokoj, a hledá skrze něj definici domova.

  

Filip Švácha (*1995) své manželce dělá „partnera v činu“, pomáhá jí s technickou podporou a konzultací při tvorbě jejich uměleckých děl. Filip vystudoval ateliér Aplikované a reklamní fotografie na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem, kde se věnoval zkoumání rozličných forem fotografie, jejich významů a vyznění. Současně studuje doktorské studium na Fakultě Humanitních studií Univerzity Karlovy, kde se zaměřuje na to, co vytváří a ovlivňuje kreativitu.

  

kurátorky: Nela Kuhnová, Anastasia Taran