Probíhající rekonstrukční práce v budapešťské hradní čtvrti vás přenesou do údajně idylických časů těsně před druhou světovou válkou. Palác arcivévody Josefa Habsburského, kopulovitá budova bývalého velitelství národní obrany, bohatě zdobená novogotická fasáda ministerstva financí, to vše se přestavuje a těžká technika je připravena naskočit na chystanou rekonstrukci.

 

Zatímco jedna část maďarské architektonické obce je zděšena a hlasitě protestuje proti těmto projektům, zejména proti neuváženým demolicím moderních budov a jejich historizujícím náhradám, druhá část tiše přihlíží a doufá, že z politických rozhodnutí, která jsou často špatně odůvodněná a učiněná bez strategického uvažování, vytěží maximum. Výsledkem je zvláštní, přechodná situace, kdy se pojem moderny stal prokletím, fundamentální hodnoty v architektuře byly zpochybněny a kam směřujeme, je velmi těžké říci.

 

Dániel Kovács (*1983) je maďarský historik umění, kurátor a zakládající člen kolektivu pro výzkum architektury Translations of Modernism (Transmodern). Vystudoval dějiny umění na ELTE v Budapešti a na La Sapienza v Římě. Od roku 2010 je členem Maďarského centra současné architektury. V letech 2015–2018 působil jako programový ředitel Collegium Hungaricum Berlin a zorganizoval dvě konference zaměřené na poválečné architektonické dědictví východního bloku. V roce 2021 byl spolukurátorem projektu Othernity v maďarském pavilonu 17. mezinárodní výstavy architektury v italských Benátkách. V současné době pracuje v Maďarském muzeu architektury a Dokumentačním centru ochrany památek v Budapešti jako kurátor sbírky období po roce 1945.