Daniel Balabán a Ivan Csudai se etablovali na tehdy společné umělecké scéně již od konce 80. let století. Dnes tito respektovaní autoři a pedagogové komunikují pomocí svých osobitých vizuálních jazyků. Daniel Balabán je autorem, který pomalovává figury až k vzájemné vztahovosti. Dokáže velice přirozeně implementovat obsah, nebo lépe příběh mezi zobrazené postavy. Vytváří komplexní prostředí, ve kterém následně rozehrává děj, který často obsahuje nadsázku, symboly a odkazy k nehmotným světům.

  

Oproti tomu Ivan Csudai pracuje s téměř opačnou vizuální strategií. Jeho forma je založená na určitých grafických zákonitostech. Jeho obrazové plány jsou jasně dané a fázované. Přesto však Csudai postupuje s lehkostí a jistotou. Co se týká obsahové stránky jeho maleb, jsou otázky kterými se trvale zaobírá velmi podobné jako tomu je v případě Daniela Balabána. Oba autoři hledají určitou jistotu ve svém blízkém a nejbližším okolí. Prostřednictvím symbolů se často vztahují k vlastní minulosti. Naproti tomu, že s jistou dávkou nadsázky můžeme říct, že oba malují totéž, není to, co se vizuální podoby jejích obrazů týká, totéž.