„Popřít posloupnost času, popřít vlastní já, popřít astronomický vesmír – to vše je zdánlivě zoufalé počínání, ale ve skutečnosti tajná útěcha,“ píše Jorge Luis Borges ve své stati Nové popření času. Dáša Lasotová se principem koincidence přibližuje této tajné útěše.

  

Výstava představuje souběh, což je jedním z významů slova koincidence, vizuality prací Dáši Lasotové s pracemi jiných autorů vzniklých v minulosti, bez koncepčního záměru. Ono zpětné objevení podobnosti vizuality ruší „chronologiku“ času. Na výstavě, která je adjustována v kostele svatého Václava v Opavě, se objevují dva hlavní souběhy. Jeden se projektuje v umístění Osmisměrek na diagonální způsob, velice se podobající umístění obrazů v holandských protestantských kostelích 17. století, které autorka znovuobjevila v obrazech malířů jako je Emanuel de Witte nebo Pietr Jansz Saenredam. Druhý ve vizuální podobnosti Osmisměrek v opozici sémanticko–asémantické, s iluminovaným textem rukopisu Liber de laudibus Sanctae Crucis, která také odkazuje, při možném čtení abstraktního znaku apelativně k znaku sémantickému, k obrazům série Ruční práce.