Sochařská instalace umělecké dvojice David Böhm a Jiří Franta, zasazená do veřejného prostoru motolské nemocnice, tematizuje formy komunikace a možnosti vzájemného porozumění i blízkosti. Autorům se podařilo převést kresbu, jež je jejich stěžejním vyjadřovacím médiem, do prostorového objektu, který zobrazuje různorodost našeho vyjadřování i chápání. Dva obličeje, které můžeme vidět pouze tehdy, když se okolo objektu pohybujeme, spolu promlouvají v nepatrném bodě a téměř nezřetelném protnutí. Stejné je to v dialogu s druhým člověkem: tok informací v našich hlavách nelze vyjádřit ani zachytit a může být vyřčeno pouze něco, jakýsi fragment našeho myšlení. Přesto se někdy setkáváme, rozumíme druhému – a o to větší a hlubší je ten malý prostor shody a propojení, který se nachází ve změti vyjadřování, poslouchání a pochopení. I přes neustálý monolog, jejž vede člověk sám se sebou, potřebujeme najít s vnějším světem průsečík shody. Fyzické i mentální přemístění nám vždy poskytne jiný pohled, nakonec tedy vlastně vždy záleží na tom, odkud se díváme.

 

David Böhm a Jiří Franta pořádají performance, natáčejí videa, budují prostorové instalace, zasahují do veřejného prostoru, vytvářejí nástěnné malby a v neposlední řadě jsou autory knižních a časopiseckých ilustrací. Výstupy jejich činnosti mohou připomínat kresebný deník, graffiti, karikatury, komiks, konceptuální umění, grotesku, sportovní výkony, umění spolupráce, fyzikální experimenty, improvizovanou choreografii nebo divadelní představení. Důležité jsou pro ně procesuálnost, časosběrný princip, překonávání nástrah, prolínání médií, experimentování, dodržování a překračování pravidel, tvůrčí dialog, ironie, vážnost, hravost, věčná nedokončenost. Jinými slovy, Jiří Franta a David Böhm netvoří kresby, ale kreslí. Spolupracují od roku 2006.

 

Projekt vznikl za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, hl. města Prahy a Státního fondu kultury České republiky.